Chci se s vámi podělit o můj dnešní VHLED. Téměř každý den verdu různé úvahy o životě, o lidech, jejich počinech a nepočinech a tak... Dnes jsem musela zaskočit v mém milovaném obchůdku (ráji všech žen) Módní kouč za moji milovanou paní vedoucí (se mnou na fotce). A protože být někde v tak noční dobu jako je 10,00 :( je pro mě velmi nepřirozené, musela jsem trochu pospíchat. A jak si tak pospíchám, tak se najednou chodník přede mnou začal klouzat. Tak se tam potácím a kloužu a kolem se potácí okolní "noční flamendři" a všichni se potácíme a je to docela otrava. A taky je to docela námaha. A to mě moc nebaví, lopotit se. Radši mám pohodu, klídek. A úplně takhle pohodově vyhlížela silnice vedle mě, čistá, suchá zvoucí k našlápnutí. A tak jsem na ni přeskočila a fičela dál. A úplně sama! Prostě paráda. Jen jsem musela dávat trochu pozor, aby mě nesejmulo nějaké auto, ale i to bylo bezpečnější než vrávorat na ledovém chodníku. A pak mě to došlo. Takhle to vlastně dělám celý život. Když něco nejde, nebo je to namáhavé a složité, dívám se po jiných cestičkách. A tím, že je hledám, tak je většinou i vidím. A tak to máte možná i vy. Ale nezaleknete se potom toho, že na té cestě ale nikdo jiný nejde? Že se to možná nemá? Že tam budete sami? A není právě tohle důvod, že v životě jdete po cestách, které se vám nelíbí a které jsou náročné a vysilující i přesto, že máte přímo před nosem krásnou, čistou cestičku ? A jediné na co musíte dávat pozor, je aby vás někdo nesejmul........ :D