Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor

 

Nejzajímavějším případem pro mě byl chlapeček-autista .
Narodil se jako nechtěné dítě. Porod byl kleštěmi. Neuměl ovládat své výbuchy hněvu, byl vzteklý a má svůj technický svět, ve kterém žije.
 
Má i dyslexii (nevidí háčky a čárky, plete písmena atd….). Předstírá hluchotu, když mu někdo nadává a nereaguje na to, co se mu říká. Má pocit neustálé křivdy, není to pro něj fér. Láká ho vše co létá a třepotá se. Je necitlivý k bolesti a nedokáže odhadnout reálné nebezpečí. Mívá záchvaty smíchu, které jsou nepřiměřené.
Nejprve jsem se musela naladit na jeho notu a dostat se do jeho technického světa. Vše jsem mu musela důkladně vysvětlit, než na sebe nechal sáhnout. Začali jsme řešit nejprve jeho záchvaty vzteku.
 
Svůj vztek mi popsal takto: ,, Když si uvědomím že mám zakázané to co mě baví nebo mám pocit křivdy, tak můj vztek stoupá od kotníků směrem vzhůru, na hlavě mám senzory- začnou se zapínat písty, vztek jde do tkání a svalů-ufukuju vztek- dupu, třískám do všeho a házím s věcmi, jsem nezvladatelný.´´,,Proč zrovna já ???´´ Své záchvaty nazval- Vztekací systém.
 
Vyťukala jsem svého malého pacienta přesně tak, jak mi to popisoval a na závěr jsem vztek vyťukala do budoucna. První úkol jsme zvládli. Mám domluvenou další schůzku.
Doufám že zvládneme i další problémy, které autismus přináší, abych ulehčila a zlepšila mému malému pacientovi život. Vše budeme řešit postupně a v klidu, v jeho technickém mechanismu a hlavně, aby to pro něj bylo fér.
 
Zdraví Jindra