Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor

Na žádost maminky jsem začala pracovat s jejím synem Danem – 10 let

(ADHD - porucha pozornosti, nesoustředěnost, impulzivita a hyperaktivita, rychlé, neadekvátní reakce, dyslexie, problémy s prospěchem a chováním).

Dan byl z počátku nedůvěřivý, odpovídal stroze, kontroval své chování, podle jeho slov jej téměř nic netrápí, ve škole všechno v pořádku. Snažila jsem se přizpůsobit své reakce jeho věku, jelikož mám stejně staré děti, nebyl to velký problém. Dan se brzy uvolnil a začal spolupracovat. Ze všech problémů, které se „draly na povrch“ se jako nejvážnější jevil jeho vztah s pí. učitelkou. Dan si z tohoto důvodu velmi přál přestoupit na jinou školu. Protože o svých trápeních hovořil emotivně, ťukala jsem v průběhu jeho vyprávění bez přerušení. Následně jsme pracovali s jednotlivými aspekty zvlášť, přičemž jsem záměrně volila závěrečnou frázi „jsem chytrej a šikovnej kluk“. Dosud byla Danovi do paměti vštěpována pouze tvrzení opačného významu, jak ze strany pí. učitelky, tak ze strany rodičů.

Dan na tato slova reagoval velice překvapeně, brzy je však používal sebejistě a s důrazem, př.:
I přestože na mě učitelka pořád ječí, jsem šikovnej a chytrej kluk; i přestože je ke mně nespravedlivá, jsem šikovněj a chytrej kluk; i přestože mě napomíná a ostatním vše promíjí…; bije mě třídnicí přes hlavu…; sedím sám ….atd. Konkretizovali jsme některé Danovy výroky (např. v jakých situacích byla nespravedlivá, co konkrétně ostatním promíjí …) a pracovali jsme s nimi, stejně tak i s Danovými emocemi, s pocity, které v těchto situacích vnímá (př. vztek, zlost, lítost…).

Během následujících několika setkání jsme se věnovali řešení konkrétních potíží, které souvisí s ADHD, např.: píšu pomalu, pletou se mi písmenka, čtu pomaleji než Max, zapomínám háčky a čárky, pletu si i/y, bolí mě ruka, když musím psát rychle, jsem nervózní, že mi to paní učitelka vytrhne a budu to muset přepisovat…., používali jsme pozitivní afirmace např. „rozhoduju se s jistotou vědět které i/y správně použít, rozhoduji se psát všechny háčky/čárky všude tam, kam patří, rozhoduju se číst snadno a plynule….atd.

Později se dostavila lítost, že přidělává starosti mámě, lítost, že bude mít na vysvědčení trojky, lítost, že má v ŽK spoustu pětek - nejraději by ŽK roztrhal a vyhodil, atd. Opět jsme pracovali s jednotlivými aspekty a pocity. Tentokrát jsem zvolila frázi : „mamka mě má ráda“, což se jevilo velmi působivým, z počátku toto vyslovoval nejistě, s postupem času podstatně snadněji, až s radostí, př.:
I přestože mě mrzí, že přidělávám mámě starosti, jsem dobrej kluk a mamka mě má ráda, i přestože ve škole zlobím a vyrušuju při vyučování, jsem dobrej kluk a mamka mě má ráda, i přestože zapomínám úkoly, jsem dobrej kluk a mamka mě má ráda, atd….

Závěr: chlapcův prospěch i vztah s pí. učitelkou se výrazně zlepšil, školou již změnit nechce, ve čtení a psaní je podstatně sebejistější, v ŽK se začaly objevovat i jedničky a dokonce pochvala za práci v hodině, což maminka považuje za zázrak. Ráda bych Danovy potíže řešila komplexně a pracovala i s maminkou, která dosud celou situaci vnímá pouze jako synův problém a konzultaci prozatím odmítá…
Na další setkání s Danem se těším po prázdninách.

Lucie Laky
Terapeut energetické psychologie & EFT