Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor 

Čas od času jsem večer hlídala malého Kryštofa, když měla jeho matka práci. Nikdy u mne ale nechtěl spát - jedině, že jsem ho „hlídala“ u nich v bytě.

Jednou se přiznal…víš Péťo, já bych se totiž počůral… Od jeho matky jsem věděla, že převléká prakticky každý den. U chlapce psychologové našli poruchu zvanou jako Aspergerův syndrom-lehčí forma autismu. Ale Kryštof komunikuje s dospělými dobře, je spíš hyperaktivní a má problém ve své věkové skupině. Bere léky na zklidnění, předepsané lékařem.

Jeden večer jsem využila své znalosti s E.F.T. a zeptala jsem ho, jestli by se chtěl přestal počůrávat, že bych mu mohla pomoct. Celý se rozsvítil. Ty jsi teto, psycholožka? To ne Kryštofe, ale učím se, abych mohla pomáhat lidem s různými problémy. Tak to zkusíme? Kryštof ochotně přisvědčil.

Začínám otázkami:

Co by to bylo, kdyby to bylo. Jak se cítí, když je počůraný, co mu na tom nejvíc vadí.

Dozvídám se, že největší problém je babička, která hrozně křičí, kdykoliv se Kryštof počůrá, když je Kryštof u ní, a pak, že přidělává starosti mámě. Odťukávám tedy babičku a mámu...

 

Používám :

I když se v noci počůrávám, maminka mne má ráda a jsem její kluk….i v deseti letech je na matku velmi připoutaný, tuším, že by to mohlo zabrat.

I když na mne babička křičí, když se počůrám, maminka mne má ráda a jsem její kluk….

I když dělá mamince starosti, že se počůrávám…

 

Postupně se dostáváme z devítky na pětku a na dvojku a pak zkouším vizualizaci a Kryštof říká, že dobrý…vzhledem k jeho hypeaktivitě vyskočil jak srnec a pelášil dělat něco jiného.

 

Celá terapie nezabrala víc než 15 minut a Kryštof už se nikdy nepočůral.

Přišlo mi to jako zázrak.

 

MgA. Petra Cibulková