Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor 

Přišla maminka, že se její syn (8let) počůrává...
Řekla jsem jí, že mohu pracovat přímo s ním, ale protože začala mluvit o jejím vztahu k němu už od miminka, začaly jsme spolu.

I přestože,

- mám výčitky vůči synovi
- neuměla jsem to od miminka mu dát dostatečnou lásku
- stydím se za to
- vadilo mi, že pořád řve
- vyčítám si, že jsem chtěla, aby byl dokonalý
- ……..že jsem říkala, proč se mi narodilo takové dítě 

Teď má už druhé dítě (holčičku) a už se hodně naučila a lásku jim dává oběma, jen si stále vyčítá, že to dříve neuměla že se asi nějak podílí na tom, že se syn počůrává.
Mluvila o tom, že je to tak jednou týdně, že se za to syn stydí, že má strach, že selže, že chce být nejlepší.

Poradila jsem jí, že může mu dát více najevo svoji důvěru a večer před spaním mu říkat, že kdykoliv bude chtít v noci čurat, že se v noci vzbudí včas a stihne dojít na záchod. 

Domluvily jsme se, že pokud se to nezlepší, přijde i se synem, zatím nepřišli.