Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor 

 

Kamarádka Monika 39 let. Silné menstruační bolesti od 11 let, kdy začala menstruace. Provázené v dětství zvracením, průjmem, bolestmi páteře, hlavy, nohou... v podstatě celého člověka. Přecitlivělost na jakýkoliv dotek nebo zvuk. 

Bolesti byly natolik silné, že bylo pravidlem, že 3-4 dny zůstávala v posteli naprosto neschopná dělat cokoli, schoulená do klubíčka s ohřívadlem na břiše (přinášelo úlevu) a nadopovaná Spasmoveralginem (analgetikum). Během prvních 2 dní zpravidla snědla i 20 tablet.

V době kdy jsme začaly stav řešit byla oproti dětství na tom už lépe – chtěla řešit silné bolesti v břiše, bolest bederní páteře („jako by mě někdo mlátil tyčkou“ ) a křeče v nohou („.. jako by mi někdo trhal kleštěmi žíly..“). 

Taky potřebovala řešit psychickou přecitlivělost během té doby. Nejí žádné léky, bolesti řeší homeopatiky, které přinášejí úlevu, ale přesto si každý měsíc odtrpí 1-2 dny, někdy si musí aspoň nakrátko lehnout. Protože to bylo v době „rozjíždějících se“ potíží hned jsme ťukaly fyzickou stránku. Pro zkrácení vypisuji jen všechny aspekty, jak postupně vystupovaly na povrch.

SJS : 10

„I přesto, že mám silné bolesti dole v břiše mám se moc ráda a přijímám se“.

Toto jsem ťukala 3 poctivá kola, všechny body, ale SJS se snížilo jen na 8 – že břicho pořád bolí. Tady vyvstaly nové aspekty bolavého břicha:

„I přesto, že mě bolí levý vaječník
.....pravý vaječník
.....kostrč jako by mi ji mládili tyčkou
.....je mi na zvracení
.....se cítím celá v křeči
.....vystřeluje mi bolest do pravého kolene
.....mě bolí žíly, jako by mi je trhali kleštěmi
.....hrozně mě bolí pravé koleno (SJS opět 10)
.....trnou mi obě nohy
.....je mi strašná zima
.....se hrozně potím
.....jsem ze sebe hrozně otrávená
.....strašně mě štve, že nic nemůžu dělat
.....manžel je na mě naštvaný, že si tady ležím a nic nedělám
.....štve mě, jak vidím, jak se kupí všechna práce a čeká na mě, až ji udělám
.....štve mě, že když je mi tak blbě, manžel nic za mě neudělá
.....štve mě, že ležím jako placka
.....nemůžu si naplánovat v tu dobu nic

Každý aspekt jsme řešily několik kol a po každém jsem se ještěrozhodla současně použít střídavě techniku rozhodování - trvalo to dost dlouho.
.....a rozhoduji se mít každý měsíc radost, že mám oba vaječníky v pořádku
.....a rozhoduji se mít radost z toho, jak se mi páteř uvolnila
.....rozhoduji se cítit se klidná a uvolněná
.....rozhoduji se mít uvolněné a zdravé nohy
.....rozhoduji se při každé menstruaci cítit naprosto skvěle
.....rozhoduji se mít pevné a zdravé cévy.

Na závěr jsme daly 3 kola jen
.....rozhoduji se zbavit se při každé menstruaci všech věcí, které mě zatěžují a cítit se báječně.

Víc jsme ten den nestihly, protože to šlo neskutečně pomalu a skoro nic se nepodařilo „sklepat“ na 0.
SJS zůstaly někde kolem 2-3 ve většině aspektů. Celkově se Monice hodně ulevilo.

Další sezení (květen) jsme měly hned druhý den, protože Moniku opět začalo bolet břicho, tentokrát mírněji, takže se dalo víc povídat, když se nemusela řešit silná akutní bolest.

Zjistila jsem, že když začla menstruace v 11-ti letech nebyla hned bolestivá. Prostě začla bez potíží, ale maminka Monice vysvětlila s naprostým zděšením, že ji to začlo hrozně brzo a že se teď bude celý život strašně trápit, protože ona měla to samé a trpí celý život strašnými, až porodními bolestmi, se vším tím zvracením a jinými problémy. A jak to bude hrozné, pokud ji postihne to samé. A jak to mají kluci výhodu, protože nemají takové problémy.

Z toho vyplynulo, že si Monika v dětství říkala, jaká je škoda, že není kluk. Už proto, že u nich v rodině byla holka spíš něco méněcenného. Názory, že ženské jsou slepice, hloupé husy a blbé krávy slyšela od svého bratra a od otce zase slyšela často, že ženské jsou hnusné feministky (sem spadaly už třeba i ty, které mají jen svůj názor)

Tak jsme začaly ťukat:

.....I presto, že mi maminka říkala, že budu mít potíže při menstruaci, mám se moc ráda a vážím si sebe
     3x polarizaci.

Na jednotlivých bodech pak střídavě
......maminka mi říkala, že budu mít potíže..... rozhoduji se cítit se při menstruaci skvěle a příjemně..

 

A totéž pak u aspektů:
I přesto, že jsem si přála být radši kluk …... a rozhoduji se radostně si své ženství užívat
.....že mi bratr říkal že ženské jsou (postupně všechno co říkal).....mám se moc ráda a vážím si sebe a mám bratra moc ráda
.....že otec nikdy neuznal žádný můj názor
.....že otec shazoval mé názory
.....že mi otec nedovolil poslouchat hudbu, kterou jsem měla ráda
.....že mě otec nepustil na žádnou diskotéku, protože jsem ženská a mohlo by se mi něco stát
.....že mě otec bil …... moc si sebe vážím a mám se moc ráda a mám otce ráda...
.....že mě maminka bila …... moc si sebe vážím a mám se moc ráda a mám ráda i maminku
.....že mi otec říkal, že mám hloupé otázky.....moc si sebe vážím, mám se ráda a mám ráda i tatínka
.....že na mě maminka neměla nikdy čas, když jsem potřebovala.......

a tady jsme došly k několika vzpomínkám. Bylo rychlejší použít techniku filmu, než vyťukávat všechny aspekty, které se k tomu objevily.
Tak se nám podařilo vyťukat 3 „filmy“ krátkých vzpomínek na SJS 0. 

Příští měsíc (červen) proběhla menstruace už celkem v pořádku, i když několik hodin Moniku přece jen ještě bolelo břicho. Vzpomněla si na minulé setkání a k čemu všemu jsme došly a že to může mít vliv na současný vztah s manželem.

Ťukaly jsme tedy
.....„I přesto že mám stále ještě zbývající bolest břicha při menstruaci, mám se moc ráda, hluboce si sebe vážím a přijímám se.
.....„I přesto, že mě stále ještě trochu pobolívá břicho, rozhoduji se cítit se příjemně a plná energie.
.....„I přesto, že jsem se cítila celé dětství strašně omezovaná svou rodinou, rozhoduji se mít radost, že vůbec nějakou rodinu mám a mít svou                rodinu moc ráda.“
.....„I přesto, že mě moje rodina omezovala ve všem, co jsem chtěla dělat, rozhoduji se dělat si teď svobodně, co chci..“
.....„I přesto, že i teď mě můj manžel omezuje ve všem, co chci dělat, rozhoduji se mít radost z toho, že můžu dělat vše, co chci.“
.....„I přesto, že mě štve, že mi manžel nepomáhá, mám se moc ráda a vážím si sebe“
.....„I přesto, že můj manžel je nespokojený když chci dělat co mě baví, rozhoduji se radostně si užívat všechny sve záliby tak, aby to bylo taky pro        každého v rodině v pořádku“.

Po tom všem se Monice ulevilo a SJS bylo na 0 !

Tady se ale Monika přiznala, že má strach, že má možná něco s dělohou, když to tolik let bolí a jestli nemá rakovinu. U své doktorky nebyla několik let. (Připomněla jsem ji, že už to má od 11 let a nikdy ji žadnou rakovinu nenašli). A řekla že to není normální, když už jsme to spolu tak dlouho řešily a zase ji to bolí a že má strach, že se toho snad nikdy nezbaví.

Tak jsme vyťukávaly všechny ty strachy:
.....„I přesto, že mám strach, že mám rakovinu, hluboce si sebe vážím a mám se ráda“
.....„ I přesto, že mám strach že mám rakovinu, rozhoduji se mít své břicho naprosto zdravé a krásně štíhlé“
.....„ I přesto, že se bojím jít k doktorce ….“
.....„I přesto, že si myslím, že se bolesti břicha vůbec nikdy nezbavím...“
.....„I přesto, že si myslím, že tohle všechno je na nic“
.....„I přesto, že vůbec nevěřím, že by mi tady to ťukání mohlo nějak pomoct“
.....„I přesto, že mám ještě nějaké zbývající bolesti břicha, rozhoduji se být už v pořádku dneska i vždycky příště.“

Víc se stihnout nedalo, ale řekla jsem si, že příště s ní uděláme hypnózu na naplánování všech těch příjemných pocitů, které chce při menstruaci prožívat.

Další měsíc (červenec) se ale Monika neozvala vůbec !

Setkaly jsme se až v srpnu, kdy opět měla nějaké menší bolesti při menstruaci, ale podle jejích slov se to vůbec nedá srovnat s tím, co si prožívala předtím a v červenci neměla bolesti ŽÁDNÉ.

Protože nebylo mnoho času a ani ona neměla chuť moc řešit, vyťukaly jsme jen „...zbývající nepříjemné pocity“ a rozhodnutí „ hluboce si sebe vážit, cítit se skvěle a prožít si den příjemně a na plno“.

Na hypnózu zatím nedošlo. Monika má zřejmě ještě spousty věcí na řešení a EFT na ni působí úspěšně, i když s trochu „dobíhajícím efektem“.

 
Eva Klocková