TERAPEUT ENERGETICKÉ PSYCHOLOGIE EFT

AKREDITACE MŠMT

BUT infoSTUD

 PRAKTIK KVANTOVÉ LÉČBY  

CERTIFIKOVANÝ VÝCVIK 

BUT infoSTUD

Vytisknout

Malé sebevědomí

úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor 

 

Jsem studentka psychologie a zatím nemám žádnou klientelu, ťukám proto jen své známé a sebe.
Jednou jsem ťukala sebe, když se mnou v bytě byla i má spolubydlící, také studentka. Tu tahle neobvyklá věc zaujala a chtěla ten oříšek s klepáním na různé body na těle rozlousknout, a tak jsem jí o EFT povyprávěla něco bližšího. 

Metoda jí přišla zajímavá a chtěla ji vyzkoušet, a tak jsme se domluvily na jeden večer, kdy jí pomohu zbavit se nějakého vybraného problému. Čekala jsem na ni v bytě, a když přišla zvědavě se mě vyptávala, jestli teda budeme ťukat. „Samozřejmě,“ řekla jsem jí „tak co máš za problém?“
 „Já nemám žádný problém…jo takhle, no…to ani není problém. Asi bych se chtěla umět pořádně projevit. Jako že, když jsem ve skupině lidí, tak bych ráda řekla to, co si jen v duchu myslím. Anebo bych prostě chtěla mít na lidi větší vliv, aby hned nezamítli můj názor. 

 

Chtěla bych je umět přesvědčit… Když ale to všechno souvisí s mým malým sebevědomím.“


Zeptala jsem se k čemu je jí dobré, že mlčí. Odpověděla mi, že se nechce nikoho dotknout. Ptala jsem se tedy dál, jestli už se takhle někoho dotkla. „No, právě že asi jo.“ Zněla její odpověď. 


Nato mi vylíčila situaci, kdy vynadala mladší sestře před jejím přítelem a celou rodinou za to, že si přítele přivedla domů a nechala ho tam přespat, když jí to rodiče zakázali. Navíc se jednalo o člověka, kterého podle jejích slov neměl nikdo rád, všem byl nesympatický a moje spolubydlící ho nesnášela už kvůli tomu, jak s její sestrou mluvil a vědomě či nevědomě ji urážel. Brzy na to se sestra s přítelem rozešla, ale je k ní teď chladnější a už se jí tolik nesvěřuje. 

Když jsme ťukaly na různé aspekty situace, došly jsme k tomu, že má vztek i na svou matku, která se před návštěvami přetvařuje, a přestože přítele sestry taky nesnášela, tak mu neustále podstrojovala a byla na něj hrozně milá. 


Má spolubydlící se po tom rozvyprávěla víc o své matce, o tom, jak se strašně lituje a podceňuje. Těsně po tom, co se totiž její matka rozešla se svým přítelem, zjistila, že je těhotná. Vzali se i přesto, že se do toho otci dítěte vůbec nechtělo a její matka o sobě mluví jako o nemilované chudince a neustále zdůrazňuje, jak moc se pro celou rodinu obětuje. Očekávané dítě bylo nechtěné, a tím dítětem je právě má spolubydlící. 

Její otec se situací dlouho nemohl vyrovnat. Řešil to ze začátku alkoholem, pak si našel milenku. Jako dítě si má spolubydlící vybavuje několik situací, kdy ji její otec, který byl z nastalé situace hodně pod tlakem, potrestal tak, že to pro ni bylo velmi ponižující, a kdy to pociťovala jako velkou nespravedlnost. Na situace jsme použily techniku filmu. Jednalo se o situaci, kdy si se sestrami na zahradě házela míčem a jedné omylem hodila míčkem do obličeje. Ta se rozbrečela. 

V tu chvíli se otec hodně rozzuřil, sebral všechny míčky a začal je obrovskou silou po ní házet. Pamatuje si, jak jí to hodně štípalo a ona se ze začátku snažila ty rány míčkem vracet, ale nemělo to žádnou cenu, protože proti otci byla moc slabá. A tak si klekla a celá se úplně schoulila, a jak si schovávala hlavu, nevěděla ani, kdy přiletí další míček a kam. Vždycky když se to pokusila otci vrátit, tak se jenom víc odhalila a o to víc jí rány bolely a dopadaly na nechráněná místa. Takže pak už zůstala úplně schoulená a úplně pasivní, protože cítila, že to nemá cenu, a že když se o něco pokusí, odhalí se tím a bude to ještě horší. Cítila hrozné ponížení a nespravedlnost.


Pak si uvědomila, že tenhle pocit slabosti ji hodně provází i dál v životě, a ona se raději některým věcem nebrání, ale pasivně je přijímá. 


Ptala jsem se jí, jak často na tuhle situaci nebo jí podobnou myslí a překvapila mě její odpověď, že není den, kdy by si na to nevzpomněla. Situaci jsme ale neodťukaly úplně, protože v téhle chvíli se z mé spolubydlící stal vodopád, který chrlil další a další zážitky, které se jí hluboce dotkly.

Týkaly se tentokrát její matky a všeho, co jí řekla, co ji ranilo. Bylo toho hodně, ale bylo z toho cítit, jak matka své vlastní pocity neschopnosti a nedostatečnosti promítá i na dceru. Spolubydlící řekla, že je jí to úplně jasné, přesto to na ni silně působí a stále si neumí chování mamky úplně vysvětlit. Jelikož se spolubydlící hodně rozvyprávěla a bylo těžké ji teď zastavit, snažila jsem se ťukat i během toho, co o situaci jenom vyprávěla. 

Občas jsem ji u některé věci zastavila a snažila se odťukat konkrétní fráze, které ji matka řekla:

„Přestože mě mamka řekla, že jsem hloupá, vím, že to není pravda a přijímám se a mám se ráda.“

„ Přestože mi mamka řekla, že si za to můžu sama, že se se mnou můj kluk rozešel…“,

„přestože mi po hádce s otcem řekla, že je to stejně všechno jen moje chyba…“. 

Protože už uplynuly tři hodiny od chvíle, kdy jsme začaly a bylo už pozdě večer, rozhodla jsem se terapii ukončit. Řekla jsem mé spolubydlící, ať po mně opakuje: „Přestože mi je líto, že mi mamka nedává najevo, že mě má ráda, rozhodují se být překvapená, jak moc pocítím její lásku.“ 

Když jsem udělala asi tři kola, tak jsem se jí zeptala, jak se teď cítí. Spolubydlící jen tiše seděla a nebyla schopná chvilku odpovědět. Pak jen řekla: „No, to bylo asi ono.“ Zeptala jsem se, jestli má ještě něco, co by chtěla řešit, ale spolubydlící zase chvíli jen tiše seděla, a pak řekla, že si teď už nedokáže na nic vzpomenout. Na to jí přišla sms od jejího přítele, psal jí jak ji miluje a jak moc je úžasná. Byl to sice projev lásky od někoho jiného, ale i tak si myslím, že ta formulka fungovala.

Brzy budeme ťukat znovu, tím co jsem popsala jsme ale zatím skončily. Samozřejmě jsem spolubydlící poradila, ať ťuká dál sama. Úspěchem je i to, že dojela na domluvenou brigádu v blízké vesnici. Moje spolubydlící si totiž vůbec nevěří ani v cestování, v tom jestli se dostane na stanovené místo a nic nepoplete. A když dojede později, tak už tam ani nejde, protože na to nemá sílu. 

Na tu jednodenní brigádu taky dojela později, protože na cestě měla menší problémy, ale nakonec tam šla a odpracovala, co měla. Takže i to je malý úspěch. 

 Další den jsme ťukaly znovu situaci s míčkem-trest otce. Spolubydlící zůstala jen u té nejsilnější emoce a vcítila se do situace jako by ji právě prožívala. Prvními emocemi byly vztek a vzdor, pocit, že tohle si nedá líbit. 

Vyťukaly jsme ho na 0, ale objevila se slabá emoce strachu, který se změnil v pocit bezmoci a toho, že je úplný looser. Pak jsme říkaly frázi:

„Přestože se cítím jako úplný looser, rozhoduji se vážit si sama sebe.“ 

Tato emoce byla silná asi na 7, ptala jsem se jestli už je to lepší, ale dozvěděla jsem se, že si tu emoci promítá i z jiných situací. Řešily jsme jinou situaci, která ji první napadla, a kde cítila pocit bezmoci a potom lítosti sama nad sebou. 

Tento pocit cítí velmi často. Vrátily jsme se znovu k situaci s míčkem a objevil se tam velmi silný pocit bezmoci, který se nepodařilo odťukat ani když jsem začala polarizaci s bolestivým bodem, přidala gamut, ani když jsem zkusila klíčkové dýchání. 

Spolubydlící mi prozradila, že tenhle pocit ji provází téměř neustále a brání ji v tom, aby se o něco snažila. 

Na konec jsme zapojily pozitivní frázi: „rozhoduji cítit se silná.“ A tady jsme zatím skončily. 

Monika