Chci zpívat, ale stydím se
Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor
Klientka za mnou přišla, že by chtěla zpívat, ale stydí se.
Dříve hrála na kytaru, flétnu a zpívala ve sboru. Učitelka ji řekla, že neumí zpívat a ona si to začala myslet také.
Ťukáme:
I přesto, že neumím zpívat se mám ráda a přijímám se. Potom jsem požádala klientku, aby mi řekla, co bych měla udělat já, abych se cítila jako ona, když bych se chtěla stydět, že zpívám.
Jak to pozná? Stáhne se ji krk, nevyloudí hlas, bolí ji hlasivky, hlas se stáhne, nezazpívá tón hladce a volně, tón nejde z ní, je uskříplý, není hladký a kulatý, otevřený. Má studené ruce. Zatáhne se a nejde ji zpívat, dere se ji tón z krku.
Formou metody balíček jsme postupně odťukaly všechny tyto pocity. Potom metodou filmu se vrátila znovu do situace, kdy zpívá před publikem, během povídání jsem ji oťukávala. Klientce se výrazně ulevilo a šla domů.
Po 14 dnech ke mně přišla znovu. Už začala zpívat, uvolnila se, začala už i s dcerou a cítila se šťastná. Ovšem do doby, než se ji její otec vysmál, že je to jako žabí kvákání.
Ťukali jsme:
I přestože je můj zpěv jako žabí kvákání, mám se ráda a přijímám se. P
Při ťukání se klientka začala smát, že je to pěkná blbost. Spíš že má strach, že táta řekne jinou větu, potom strach, že se mu to zase nebude líbit. Po odťukání mi sdělila, že se už nebojí, co táta řekne, že to určitě nemyslel zle, ale že má strach, že jakýkoliv cizí člověk ji bude chtít zesměšnit.
Ťukali jsme. Pak, že se cizímu člověkovi její zpěv nebude líbit. Ťukali jsme. Pak že učitelka zpěvu řekne, že neumí zpívat. Pak mi řekla, že vlastně ani neví, jestli chce zpívat, takže tady jsme to ukončily.
Na kontrole trvala na tom, že zpívat vůbec nechce.
Xenie Pilíková
Terapeut energetické psychologie a EFT