Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor

Klientka přišla celá nešťastná a ubrečená, že je nucena se rozhodnout, zda se dohodne se zaměstnavatelem na výpovědi a nebo zůstane pracovat pouze za poloviční mzdu. Ta by ovšem byla nižší, než by dostala podporu v nezaměstnanosti a činila pouze asi polovinu jejích nákladů jako samoživitelky dětí... Měla pocit že je v koncích, nic nemá smysl atd.

Začaly jsme ťukat konkrétní věci které se jí vybavily, jako např : I přestože ....
mám strach, že neuživím děti...
nebudu mít na zaplacení nájmu, internátu...
mám strach, že se svým vzděláním nenajdu práci za X tisíc měsíčně...
strach že si nedokážu sehnat práci
strach že mne nikde nevezmou
  ........ mám se ráda a uznávám se.

Všechny aspekty si bohužel nepamatuji, bylo to hodně emoční a klientka místy plakala. Po odťukání všech aspektů na SJS 0 se jí nesmírně ulevilo, začala se usmívat a udělala rozhodnutí, že si najde jinou práci, protože ta současná ji vlastně nikdy nebavila. Požádala jsem ji, ať si představí, že se jde o nějaké konkrétní místo ucházet a sdělí mi svoje pocity. Napadlo ji že by to mohla zkusit v předchozím zaměstnání, ale měla s tím spojené nepříjemné vzpomínky.

Nadřízený ji před spolupracovníky křivě obvinil z jisté věci.
Pokračovaly jsme tedy: I přestože......
cítím křivdu, že mi XY řekl před ostatními to a to...
mě ponížilo, když TO před ostatními řekl....
je mi líto, že si TO může ke mně dovolit jen proto, že je majitel a má peníze...
cítím smutek a zoufalství že si TO může dovolit...

Zde jsme se sice doťukaly na nízké SJS, ale nějak to nešlo dál a klientka měla v obličeji napjatý výraz. Na dotaz zda necítí nějakou jinou emoci, odpovídala ne. Zkusila jsem jí říci, že já bych na něj byla v jejím případě dost naštvaná. Na to mi začala horlivě vysvětlovat, že ona se nezlobí, protože chápe že.... a začala ze sebe chrlit celou řádku omluv jeho chování.

Napadlo mne vysvětlit jí, že cítit zlobu je naprosto přirozené, že EFT je tu právě od toho, aby takovéto emoce rozpustilo. Pak jsem jí ukázala emoční stupnici z manuálu kurzu a vysvětlila, že vztek je o hodně lepší emoce než smutek a zoufalství a že cokoli ji na této stupnici posune výš, je pro ni dobré. Velice ji to překvapilo.

Pokračovaly jsme tedy:
zlobím se na XY, že.....

Tady se potom rozjelo množství ukryté zloby, ještě jsem paní povzbudila, že si XY může pojmenovat i nelichotivými jmény a už to frčelo.
Klientce se velice ulevilo, byla dost překvapená kolik zlosti a vzteku měla v sobě uloženo, ale byla uvolněná a smála se.
Ještě jsme odťukaly představy, co by ji mohlo potkat až se půjde kamkoli ucházet o práci:
obava že se mi bude třást hlas....

obava že nebudu schopná plynně odpovídat na otázky
že se budu cítit trapně atd.

Klienka odcházela uvolněná a rozesmátá. Asi po 2 měsích sice ještě nemá novou práci, ale nějak jí to nevadí, má nápady na další řešení. Nečiní jí problém jít se o práci kamkoli ucházet a jak sama zdůraznila -od toho ťukání se jí vrátila energie a má opět chuť do života.

Irena Koutníková