Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor

 
Přišla ke mně klientka, která měla, jako ostatně mnoho žen v Čechách, strach řídit auto. Byla zvědavá, zda je tento problém možné řešit pomocí EFT. Ujistila jsem jí tedy, že na strachy jsme s EFT specialisti :o) a pustili jsme se do práce.

Vyzvala jsem jí, aby mi upřesnila, z čeho že vlastně má ten strach, že si nemyslím, že by měla strach z točení volantem a šlapání na pedály.

Jak jsem předpokládala, tak tomu opravdu nebylo :o))
Odpověděla, že má vlastně strach, že udělá chybu a někomu ublíží a že z toho důvodu jí nejvíc vadí rychlá jízda po dálnici.

Zeptala jsem se jí, co konkrétně jí na té rychlé jízdě vadí, ona po chvilce odpověděla, že to, že nemá věci pod kontrolou.
V tu chvíli jsem hned „zavětřila“, že problém bude asi někde jinde, než v řízení auta.

Nechala jsem ji chvíli se soustředit na ten pocit, který má, když řídí auto rychle a pak jsem jí zeptala, jestli si vzpomene na nějakou další událost ve svém životě, kdy cítila stejný pocit.

Nejprve si vzpomněla na událost z dětství, kdy se škádlila se svým mladším bratrem, táhla ho za nohu po podlaze přes práh a on si o něj vyrazil dech.

Tak jsme se daly do ťukání
…I přes to, že jsem se lekla
…I přes to, že jsem zmatená a nevím, co se děje
…I přes to, že mám strach, že jsem ublížila bráškovi

Odťukaly jsme všechny emoce, které souvisely s touto událostí a zeptala jsem se klientky, zda jí ještě nenapadá nějaká další událost, kdy měla pocit, že nemá věci pod kontrolou.

Okamžitě zareagovala, že si „najednou“ vzpomíná na ještě jednu mnohem horší situaci.
Vůbec nechápala, jak na něco takového mohla zapomenout.
Když před lety jela s kočárkem po schodech, měla špatně připevněnou korbu a nešťastnou náhodou vyklopila celou korbu spolu se svojí šestitýdenní dcerkou. Miminko letělo vzduchem a dopadlo i s korbou obličejem dolů na betonovou podlahu. Jak se dalo očekávat, klientka měla s touto událostí spojenou celou škálu silných a negativních emocí.

Tak jsme se opět daly do ťukání
…I přes to, že jsem v šoku
… I přes to, že jsem se lekla
…I přes to, že jsem na sebe naštvaná, že jsem kočárek nezkontrolovala
…I přes to, že jsem naštvaná na manžela, že korbu pořádně nepřimontoval
… I přes to, že se cítím bezmocná, když vidím, že nemám věci pod kontrolou a mohla jsem svojí dceru zabít…

Vše jsme odťukaly na 1-0. a ukončily sezení.

Druhý den mi klientka psala, že jí ještě ten večer začaly hrozně bolet stehna, jako když má namožené svaly z dlouhého běhu. Poradila jsem jí, ať si sama doma ťuká na bolest.
I bez ťukání ale bolest během pár dnů přešla.


Po následujícím víkendu na mě čekal tento mail:

„…zdá se, že se ve mě asi opravdu něco pohnulo. Ještě tam ledacos potřebuje
uvolnit, ale auto se mi řídilo opravdu o poznání lehčeji. Při zpáteční jízdě
jsem si cestu dost užívala...a další zajímavý poznatek - byla lehčí i
včerejší jízda na kole (rodina se mi občas chechtá, že jezdím do kopce
rychleji než z kopce, nemám to ráda.....a včera jsem zjistila, fakt, že tu rychlost
dolů tolik nekoriguju...)“

Tak vida, co všechno se může skrývat za strachem z řízení auta :o)

 

Zdeňka Šanovcová