Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor

 

V březnu 2009 ke mně přišel klient s problémem, že se bojí jakékoli rány a násilí, připadá si jako zbabělec. Nedokáže bránit sebe ani své blízké a je tedy úplně k ničemu ( prostě zbytečný). Dále říkal, že by to nejraději vzdal. (SJS 10).

Začali jsme tedy ťukat: 

I přes to, že se bojím rány….
I přes to, že se bojím násilí…
I přes to, že si připadám jako zbabělec….
I přes to, že se nedokážu bránit….
I přes to, že mám hrozný strach….
I přes to, že si připadám zbytečný….
I přes to, že jsem úplně k ničemu…
I přes to, že mám na sebe vztek, že se bojím….
I přes to, že je mi líto, že se neumím bránit…

Bylo to hodně náročné, klient prožíval velké emoce, takže jsme často ťukali beze slov aby se uklidnil a mohl dále pokračovat.
Když jsem se ho zeptala kdy už prožíval tyto pocity tak z něj najednou vypadlo,že byl jako dítě v nemocnici a tam ho sestřičky bily. Měl stejný pocit zbabělce, který se neumí bránit.

Tak jsme rozebrali, že jako malé dítě se ani bránit nemohl a že to byli dospělí kteří zneužili situaci a dále odťukali :

I přes to, že mě sestřičky bily…
I přes to, že jsem se nemohl bránit….
I přes to, že jsem si připadal jako zbabělec….



Nakonec jsme odťukali všechny jeho pocity a emoce spojené s pobytem v nemocnici.

Najednou klientovi rozkvetl úsměv na rtech a říkal, že se mu strašně ulevilo. Ještě jsme zkontrolovali všechny reakce při představě této situace ( SJS 0 ) a ukončili naší terapii.

Po nějaké době mi klient sdělil, že se mu tak strašně ulevilo a měl ještě týž den pocit,že by mohl létat. Připadal si úžasně lehký a svobodný.

 

Asi před týdnem se mu stal případ, kdy se ho pokusil někdo okrást a on se dokázal bránit. Je spokojený, že při této zkoušce obstál a odvaha mu zůstala dodnes. 

 

Libuše Pokorná