Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor 

 

Kamarádka R., se mi svěřila se svým skrytým problémem…Kromě toho, že má utkvělou představu, že má malá prsa, trpí hrůzou, že dostane rakovinu. Ano, jedna z „vědeckých“ teorií tvrdí, že k rakovině prsou jsou náchylnější ženy s malými prsy.

Opět začínám otázkou: 

Co by to bylo, kdyby to bylo… 

a žádám ji, aby si zavřela oči a řekla mi první, co jí naskočí v mysli. Vybavila se jí vzpomínka, kdy jako studentka medicíny přihlížela vizitě, při které primář velmi hrubým a necitlivým způsobem sdělil pacientce, která byla shodou okolností její babičkou, že má rakovinu prsu a že jí prs vezmou.

Primář byl známý svým neurvalým chováním k pacientům. Kamarádka R. stála jako zařezaná a nemohla nic dělat. Byl to přece primář…Stála a bezmocně přihlížela scéně, která by mohla být přijatelnější, kdyby se panu primáři dostávalo trochu „lidského“ přístupu. 

Ptám se jí..jaké měla při té scéně pocity. 

Následně odťukáváme bezmoc a to, že nemohla nic udělat. 

Pak teprve přecházím na samotný strach z rakoviny. Začínáme na desítce, postupně se proťukáváme na pětku. 

Naskočí sevření v oblasti žaludku. Odťukáváme sevření v oblasti žaludku a pak se znovu vracíme k pocitu úzkosti, že dostane rakovinu. Jde to pomalu, střídáme úzkost a žaludek, ale postupně se dostáváme až na nulu. 

Při kontrolní vizualizaci, když jí říkám, aťsi zavře oči a zjistí, jak je na tom se svým strachem , že dostane rakovinu, říká, že perfektní a že je naprosto v pohodě.

Viděla jsem se s kamarádkou po dvou měsících. Strach z rakoviny jí už nepřišel na mysl a přestala se tím úplně trápit.

MgA. Petra Cibulková