Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor

 

„Smrt holičům“, znělo heslo, které propagovali příslušníci hnutí Hippies. Chudáci holiči to museli - navzdory svému poctivému řemeslu – nést s údělem obětního beránka. Dnes už tato doba přešla a těm holičům, kteří přežili, je nadále dovoleno žít a provozovat svoji živnost.

S tímto heslem by však souhlasila – kdyby ho znala, což při věku, který by se dal spočítat na prstech jedné ruky znát nemohla – i malá princezna. Pochopitelně nebojovala svým bujným vlasovým porostem proti sobeckým továrníkům hájícím kapitalizmus, válce ve Vietnamu, ani perverzním – na letištích – líbajícím se starcům opěvujících socializmus. Hájila čistě jen své krásné lokýnky. (Je to pochopitelné. I dítě pochopí, jak by se tvářil spanilý princ, kdyby musel líbat na ježka ostříhanou Sněhurku.) 

Praktický problém však nastal ve chvíli, kdy už tato ozdoba začínala působit jako opona, bránící očím pozorovat svět. Pak už se ke slovu musely dostat nůžky. Pro dívčinu to však bylo hrůzu nahánějící trauma. Ostříhání bylo v jejích očích něco na stejné úrovni, jako amputace. Navíc, když mi nyní něco vezmou, kde to pak budu shánět, kdybych to zase náhodou potřebovala? To bych pak mohla snadno dopadnout jako děda, kterému na hlavě zbylo jen pár vlasů, spíš chlupů, neidentifikovatelné barvy a tvaru, které mu ještě hladové nůžky nestačily spořádat – zatím. (To by princ koukal!) Ne, takovému hroznému osudu musím uniknout za každou cenu !!!

Tak došlo na vysvětlování kontinuálního růstu vlasové pokrývky, přirovnávání ke šlechtěnému sekání zahradního trávníčku a hrozba usazení vší a podobných domácích mazlíčků v nestříhaném vlasovém porostu. To zdánlivě zabralo, avšak jen do té chvíle, než došlo k prvnímu styku vlásků s nůžkami. Pak došlo k bleskovému obratu, provázeného silným zvukovým efektem a pročištěním slzných kanálků princezny přívalem obrovských slz.  

Tak přišlo na řadu kouzlo vyťukávání. Řešili jsme strachy - že budu plešatá jako děda, že mi vlásky přestanou růst, že to bude bolet a tahat, strach, že budu vlásky někdy potřebovat a dokonce i strach, že budou sloužit jako ubytovna pro vši (následek předešlého přesvědčování).

Po dodatečném ujištění, že dědova holohlavost nebyla způsobena následkem nadměrného stříhání, bylo nutné vyřešit motivační náhrady za nynější utrpení. Naše strana nabídla snad vše, kromě hor a dolů, modrého z nebe a hodinek s vodotryskem. Hodinky nebylo možné nikde sehnat a o ostatní dvě komodity neměla motivovaná strana zájem. Mimochodem – víte, že nejlepším lékem po stříhání vlasů je zmrzlina (vanilková)? Nicméně více už snad nemohl nabídnout ani tým - Spartak Moskva Haškovi za přestup.

Proto se pacientka posadila do pózy hrdinného trpitele a s děsem v očích pozorovala následující, pomalu přicházející katastrofu. Protože nebylo možné (ani z hlediska taktiky správné) fixovat hlavu, strach měl i aktér ve funkci holiče, aby se mu při náhlém nečekaném pohybu nezměnily nůžky v kleště na kupírování uší.

Po úspěšně provedené operaci se atmosféra a nálada v pokoji změnila a podobala se té, kterou lidstvo pocítilo po úspěšném odvrácení jaderné katastrofy v době karibské krize. Nechybělo plácání po ramenech, jásání a neskrývaný obdiv nad neskonalým hrdinstvím malé slečny.

No, a uvidíme, až vlásky opět dorostou…

Iveta  Andrlová
Terapeut energetické psychologie & EFT