Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor

Klientka měla strach z veřejného projevu.
Bylo to před přednáškou, která měla být věnována její práci a v zásadě i něčemu, co považovala za své životní poslání.
Zdálo by se snadné mluvit o tom, co je naše životní cesta. Leč někdy nám naše mysl staví do cesty nepředvídatelné překážky.

Prvotní strach byl z toho, že by měla mluvit před cizími lidmi.

Tento strach pramenil konkrétně z toho, „že neví o čem mluvit“.

Tento pocit se během ťukání měnil -„že tomu nerozumí“, „že se ztrapní“, „že jí lidé budou pokládat otázky a že na ně nebude moci odpovědět“.

K tomu se přidalo „a oni zjistí, že nic neví“.

Tyto obavy se změnily na strach z toho, „že je podvodník, protože tomu nerozumí“, strach z toho, „že bude nesrozumitelná“, „že jí bude vynechávat paměť“, „že bude přeskakovat“.

 Zde jsem kontrolní otázkou ověřil, jestli chce vůbec ten projev říct v pořádku. Při představě pěkného projevu měla pocit, „že je podvodník, protože tomu nerozumí, jen něco zopakovala“.

 Dotaz na podobnou minulou situaci jí připomněl velmi úspěšně složenou vysokoškolskou zkoušku z filosofie. Všechno tehdy opsala a cítila se při tom „jako podvodník“ a tím pádem se z ní nemohla radovat. Také celou základní a střední školu přežila jen díky tahákům.

Tyto zkušenosti jsme vyťukali a objevila se vzpomínka na to, že jí kamarádka kdysi závistivě a pohrdavě řekla, „že se kamsi dostala přes postel“, ač to nebyla pravda.
 Při řešení této situace se objevil pocit, že „když má úspěch, tak je děvka“.
Tento pocit vydržel 3 kola ťukání.

 Nyní jsme si udělali představu úspěchu na této přednášce. Zde opět přišel strach z lidí. Strach z toho „že jí něco vezmou“ přešel ve strach z toho, „že jí ublíží“, „že jí vysají“, že to nezvládne“…. až v pocit, že se musí schovat.

Nakonec jsme si udělali představu přednášky před nabitým sálem, včetně všech úskalí, která byla při terapii zmiňována – věděla, že má co říci, že dokáže mluvit spořádaně a hladce, že posluchače zaujme.

Dotazy, které jí byly pokládány považovala za výraz zájmu o sebe i svou práci.

Na závěr za ní posluchači šli i do předsálí, kde jí kladli další otázky… Celá situace pro ni byla velmi příjemná a posilující.  

Poté, co její přednáška skutečně proběhla, jsem se dozvěděl, že dopadla dobře nejen v tom smyslu, že dokázala přehledně a srozumitelně vyjádřit své názory, ale také na otázky, které následovaly na závěr dokázala zodpovědět.

Navíc měla ze sebe velmi dobrý pocit a cítila se nabitá energií, protože posluchači dávali najevo zájem a zaujetí tématem i jeho pojetím.
Podle jejího vyjádření to „bylo velmi příjemné odpoledne“.

 

Jarda