Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor 

 

Volala mi klientka a velmi zoufale se ptala, jestli jí mohu pomoci. Má totiž strach vyjít na zahradu, z bytu, dokonce ani nebyla schopná otevřít pošťačce.

Má veliký strach z hmyzu. Po několika dnech jsme se sešli.


Moje první otázka byla, z čeho to vlastně má strach.
Odpověděla mi, že z jednoho druhu hmyzu.
To mi nestačilo.
Ptal jsem se, z čeho vlastně ten strach má, jestli jí ten hmyz může něco udělat?
Dozvěděl jsem se, že nic.
Proč má tedy ten strach?
Neví.
Vlastně, když ten hmyz potká, tak se nic nestane.
Jen se lekne.
 A toho se bojí.


Ťukali jsme tedy strach z leknutí.
 Ten z intenzity 9 spadl na 3.
 Zde se objevil pocit nepatřičnosti. Jako, že se něco nedělá…..

 Při otázce, jestli už někdy nastala podobná situace jsem se dozvěděl, že když byla malá, tak jí strejda říkal, že když budeme chtít sáhnout na motýla, tak se naštve a vytasí drápy a zuby.

 Tento zážitek nebyl spojen s žádným emočním nábojem. Přesto jsme ho ťukali na 2 kola.


 Nyní jsem se zeptal, jestli může ten hmyz, kterého se bojí nějak nazvat. Nejdříve se jí moc nechtělo, aniž by řekla proč, ale nakonec mi řekla, že ten hmyz je Dlouhozobka Svízelová.

To mě velmi zaujalo, a tak mi o dlouhozobce vyprávěla.

 Je to velmi zajímavý, dokonce krásný druh hmyzu. Živí se nektarem z květů, který vysává dlouhým zobákem. To se děje stejně jako u kolibříka v letu. Její vyprávění bylo velmi zajímavé, a dokonce mi na internetu ukázala obrázky tohoto krásného broučka.

Protože mi přišlo zajímavé, že o předmětu své fobie tolik ví, vyptával jsem se dál. Dozvěděl jsem se, že minulou zimu se na internetu dověděla, že dlouhozobka existuje.

 Našla si o ní mnoho informací a fotografií. Má například i jednu v nadživotní velikosti a stále se na ní dívala. Říkala si také, jak by to bylo zajímavé, kdyby takového pěkného broučky potkala.  


 Ťukali jsme tedy to, že se stále dívala na fotografii dlouhozobky.
Pokračovali jsme tím, že by bylo zajímavé dlouhozobku potkat. Nyní se zdály být všechny emoce a pocity vyrovnány.

 Při představě dlouhozobky neměla žádné emoce. Ani při představě toho, že ji potká na zahradě.


 Nyní jsem navrhl, že to půjdeme na zahradu vyzkoušet (terapie se odehrávala u ní doma). Prošli jsme se po zahradě a její pocity byly vyrovnané, téměř v pohodě.

Měla malý strach z toho, že dlouhozobka do ní vrazí a ona se lekne.
Po jednom kole se přidal strach z toho, že jí v leknutí ublíží.
 Po dalším kole byla Dlouhozobka svízelová naprosto bez jakýchkoli emocí, zato se však objevil strach z lučního koníka.

Když tuto svou emoci rozebrali, zjistili jsme, že to vlastně není strach z něj, ale že koník je rychlý a nedá se sledovat.

 Ťukali jsme tedy „i přesto že luční koník je rychlý a nedá se sledovat……“ A přidali jsme „ i přesto, že chci koníka sledovat…. „  

 Poté byl strach z hmyzu u této klientky dokonale vyřešen.

 Přibližně po měsíci mi telefonovala a děkovala za to, že jsem jí pomohl, že je „naprosto v pohodě“.

Jarda