Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor

Paní X za mnou přišla, zda ji mohu pomoci, že je ve stresu a přepracovaná, že chodí na psychiatrii, ale že tam dostala jen antidepresiva a chtěla by pro sebe ještě něco udělat.
Vyprávěla, že má moc práce a že už na jaře chtěla dát výpověď, že jí bylo hrozně. Šéf ji však přemluvil, aby zůstala a slíbil, že se jí bude snažit vyjít vstříc, aby se její stav zlepšil.
Je to trochu lepší, i kolegové ( hlavně muži) se teď k ní chovají trochu líp.

I přestože,
- mám strach, že nebudu zase stíhat
- mám strach, že práci nedokončím v termínu
- mám strach, že budou kolegové zase rejpaví a arogantní jako dřív
- chvěju se dopředu
- nechuť k práci
- strach, k čemu přijdu v pondělí
( už v neděli přemýšlí o tom, co zase bude v práci)
- mám strach, že nedokončím projekt včas
- mám strach, že budu mít málo času
- že budu muset na projektu něco předělávat
- mám strach, že to nebude dobře
- mám strach, že to budou chtít jinak
- ( už se jí několikrát stalo, že zákazník, chtěl projekt předělat, ale ne že by to nebylo dobře, jen si vymysleli, že tam chtějí něco jinak)

Pak říkala, že tam jsou kolegové, kteří si ji dobírají a mluví přímo na ni arogantně
- probraly jsme všechno, co se týká kolegů, že neumí reagovat na jejich narážky, že je z toho nervozní, roztřesená, neumí oponovat, že oněmí……
- že nemůže dýchat….
- Že se ji chce brečet….

Odťukaly jsme všechno na co si vzpomněla až jsme došly k tomu, že jí byl její manžel nevěrný, to se rozbrečela a nemohla moc mluvit, přestože je to už dvacet let a jsou dál spolu, hodně ji to zasáhlo, odťukávaly jsme to několik kol až se zklidnila.

_ Při dalším sezení, jsem chtěla, aby mi to vyprávěla znovu, mluvila klidněji a vyjádřila se tak, že to všechno má jako v mlze, jakoby se jí to nějak netýkalo.
Jen měla ještě vztek na tu paní – to jsme probraly podrobně.
Řekla potom, že manželovi věří, ale té paní ne. Jen je ráda, že se odstěhovala, má svou rodinu, takže se s ní vlastně už nemusí a ani nechce potkávat.
V práci se její situace zlepšuje, tam se teď cítí docela dobře, i když je hodně práce, ale nějak jí to nevadí.
Jen jí vadí, že potom o víkendu bývá často smutná a neví proč.
- smutek
- tíseň na hrudníku
- pocit na rozbrečení
- i přestože, mě zavírali do koupelny, mám se ráda přijímám se
- mě maminka zavírala do koupelny
- ( brečela tam a měla strach, že není jejich, že si ji vzali z děcáku)
- Že se cítím odstrčená
- Že se cítím ponížená
- Strach, že nemůže dýchat ( při hře jí bráchové strkali pod postel a pod peřinu)

Potom si vzpomněla na syna, který onemocněl, před několika lety. Tenkrát si myslela, že umře.
Teď je syn v pohodě, drží dietu dokáže si s tím poradit, je dospělý a zajímá se o to a ví co má dělat a jist, aby mu bylo dobře.

Kdykoliv potom jsme se setkaly, byla usměvavá, klidná a v pohodě.


Eva Portálová
Terapeut energetické psychologie & EFT