Smutek z úmrtí manžela
Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor
Tato žena mě vyhledala, když byla devět měsíců vdovou.
Ovdověla velice náhle a nečekaně. Již několik měsíců trpěla silnými bolestmi hlavy a žaludku.
Chovala se podrážděně a při sebemenší vzpomínce na manžela okamžitě plakala a upadala do těžké deprese.
S manželem měli zahrádku, kde chovali několik slepic. Po manželově smrti ji každodenní dojíždění na zahradu začalo činit potíže a tak se spolu se synem rozhodli, že slepice zabijí.
Opravdu je všechny zabili a hned ten večer se u ženy objevila deprese a silný tlak na hrudi, který popsala jako obrovskou vinu za zabité slepice.
Okamžitě jsem začala ťukat:
i přesto, že jsem odstranila slepice a přerušila tak, co jsme dělali s Karlem (manželem)…,
nastala velká úleva a tlak na hrudi polevil, ale při další vzpomínce na manžela byl zpět.
Ťukaly jsme tedy dále
… i přesto, že mi Karel chybí…,
… i přesto, že je mi smutno…,
… i přesto, že je mi líto že tu Karel není…. ,
… i přesto, že mám velký vztek, že mě tu nechal samotnou….
Přišla ohromná a pro ženu ohromující úleva. Popisuje to jako klid a mír v duši.
Polevila okamžitě bolest hlavy, tlak na hrudi i bolest žaludku.
Po 14 dnech jsme se potkaly, doslova mi řekla, že se
jí nechtělo žít a že jsem ji zachránila život.
Po téměř půl roce jsem ji potkala znovu. Svůj nynější stav popisuje jako smíření a klid.
Když mi dále popisovala jak právě žije, usmívala se.
Dana Laštůvková