Trauma po smrti miminka
Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor
Popis případu: žena, věk 37 let, vdaná, má dceru 10 let.
V úvodním rozhovoru zjištěno: trauma – zemřelo jí krátce po porodu druhé dítě – před 1,5 rokem
Od té doby nadměrně konzumuje sladké – denně až 1 kg sušenek. O události se doma nesmí mluvit, matka klientky rozhodla, že se o tom prostě nebude mluvit. Vztahy s matkou jsou neharmonické, přestože matka s klientkou nebydlí ve společné domácnosti, stále jí radí, jak vše dělat ještě lépe.
V dětství jí stále nabádala, aby moc nejedla, že bude tlustá, odměřovala jí jídlo, ale sama jedla bez omezení a to i před dětmi.
Problémy s manželem - klientka uvádí, že manžel je její zlatíčko, že ji miluje i když je tak odporně tlustá a nestará se o sebe. Klientka se před manželem stydí nahá – rozpor – miluje jí sice jaká je, ale co když…… Nebaví jí moc sex a nemají mnoho společných zájmů, protože klientka je dost unavená, uvádí, že nemá žádnou fyzičku. Opakovaně se již dříve pokoušela zhubnout, pomocí léků i fyzické aktivity, dnes je přesvědčena, že zhubnout nemůže, prostě to nejde, má zpomalený metabolismus . Pije sladké perlivé vody i přesto, že jí silně pálí žáha a má nadváhu.
V průběhu úvodního rozhovoru jí začaly téct slzy a postupně se nekontrolovatelně rozplakala, ťukala jsem intuitivně na některé z bodů. Po tomto ťukání se jí ulevilo. Byla schopná opět komunikovat. Za nejhorší uvedla skutečnost, že si nemá o ztrátě dítěte s kým promluvit. Že se nesmí vyslovit nahlas co se stalo, že nikoho nezajímá co cítila, jak tím procházela.
Nechtěla žádná řešení, chtěla jen vnímavého posluchače, který by jí vyslechl bez dobře míněných rad. Byla rozzlobená, že věta umřelo nám dítě se u nich doma nesmí říci.
Dohodly jsme se, že budeme používat metodu příběhu - postupně vypovídala průběh dne, kdy se to všechno stalo - za stálého ťukání.
Chvílemi vyprávěla celkem věcně, chvílemi jí tekly slzy. Postupně jsme odťukali pocit tíhy na srdci, pak pocit tlaku na srdci, pocit, že se nemohu nadechnout, pocit knedlíku v krku, pocit tlaku v krku, pocit šimrání v krku, tlak v týle, pocit, že na mě někdo šahá v týle, pocit, že jsem rozdělená.
Za nejhorší zážitek označila okamžik, kdy jí lékař sdělil, že nemá dobré zprávy , poté klientka vyšla z lékařského pokoje , šla přes chodbu, kde čekaly těhotné na ultrazvuk, klientka měla pocit, že na ní všichni koukají, vědí co se jí stalo a myslí si, že si za to může sama. Největší problém byl v okamžiku, kdy šla přes chodbu – věty k odťukání:
Všichni na mě koukají
Všichni vědí co se mi stalo
Všichni si myslí, že si za to můžu sama
- Z toho vyplynulo, že si to nemyslí všichni, ale jen ti co jsou na té chodbě
Věty k odťukání:
Ty těhotné co sedí na té chodbě na mě koukají
Ty těhotné co sedí na té chodbě vědí co se mi stalo
Ty těhotné co sedí na té chodbě si myslí, že si za to můžu sama
- Z toho vyplynulo: že těhotné na ní nekoukají, koukají prostě na každého kdo jde okolo, vůbec si jí nevšímali, nemohly vědět, co se jí stalo – jak by to asi věděly.
Zůstává věta – můžu si za to sama – moje otázka: Jak to víte, že si za to můžete sama?
V těhotenství jsem byla zlá na starší dcerku, byla jsem protivná na manžela, měla jsem tušit, že se něco stane, měla jsem jít na další vyšetření, přestože všechno bylo v normálu. Opět začala plakat, opět intuitivní ťukání. Za chvilku jsme vyťukaly všechny předchozí tvrzení.
Za všechno si můžu sama, protože jsem byla zlá na Janičku
Za všechno si můžu sama, protože jsem byla protivná na manžela
Co jsem to za mámu, když jsem nepoznala, že se něco stane
Za všechno si můžu sama, protože jsem nešla na další vyšetření
Za všechno si můžu sama, protože jsem špatná máma
- Z toho vyplynulo: proč bych byla špatná máma - dcerka se začala dostávat do puberty a bylo třeba důrazně nastavit hranice- jsem skvělá máma, zajímá mě dcera, naslouchám jí , nejsem zlá, nechci, aby z ním byl fracek. Na manžela jsem vlastně nebyla zlá, měla jsem jen běžné těhotenské problémy, vlastně mě to v těhotenství ani nenapadlo, až pak.
- Všechno probíhalo normálně , další vyšetření nebylo potřeba i moje ošetřující gynekoložka byla s průběhem těhotenství spokojena a všechny obvyklé testy dopadly dobře, prostě jsem nemohla vědět, že bude problém. Nemůžu za to.
Kontrola: představte si, že jdete po té chodbě: výsledkem bylo vzdálení události, klientka měla pocit, že všechno je daleko, jako by se jí to netýkalo, vůbec nechápala, proč by na ní někdo měl koukat, vědět co se stalo nebo dokonce si myslet, že něco zavinila sama.
Po celou dobu nevěděla co cítí, ani na otázku, kdybyste to věděla. Proto jsem neťukaly žádné další fyzické projevy.
Najednou v průběhu ťukání, začala plakat, že se nenávidí. Říkala mnoho ošklivých věcí, proč se nemá ráda za intuitivního ťukání – že je tlustá, že není dost hezká, že je bečka sádla, že je jako prase, tlustoprdka , že nedokáže nic dovést do konce atd. Po několika kolech přestala plakat, měla na sebe vztek. Odťukaly jsme i přesto že mám na sebe vztek se mám ráda a přijímám se, zpočátku nešlo tvrzení mám se ráda, tak jsem ťukaly :
I přesto, že mám na sebe vztek přijímám se. Po několika kolech se nám povedlo i mám se ráda.
Potom kontrola: chodba, pocity, atd. všechny vyťukané věci.
Řekla, že klidně zhubne, už se jí to v minulosti povedlo, neví, proč by nebyla hezká, možná, by to chtělo něco nového do šatníku, umí spoustu věcí atd.
Pak jsme se dohodly, že budeme pokračovat příště. Ještě jednou jsem udělala kontrolu – Její věta zněla: „To co se mi stalo, je hrozný, ale už se to stalo a teď je to pryč“. Po ukončení hodiny a dohodě jak budeme pokračovat dál se ve dveřích otočila a jen tak mimochodem řekla: „Víte, že mám pocit, že si mám tak trochu ráda……….“
Závěr: druhý den mi volala klientka, za celý večer nesnědla ani jedinou sušenku, pila čistou vodu. Cítila se dobře.
Další sezení klientka zrušila kvůli chřipce. Ale po telefonu uvedla, že se jí daří skvěle, zlepšila svůj vztah s matkou, neví jak. Všechno jí připadá lehčí a doma je více pohody. Úplně přestala jíst sušenky a pít sladkou vodu – nepálí jí žáha a navíc zhubla 10 kg.
Stala se mojí klientkou na EFT a byla ještě na několika sezeních, kdy pracovala na vztahu s matkou a dalších problémech, které se však proti traumatu zdály malicherné. Dělala televizní terapii. Hubla bez problémů, obměnila šatník. Problémy spojené se smrtí dítěte se už nevrátily.
Na závěr chci uvést, že tento případ jsem řešila v době, kdy jsem ještě traumata v EFT nedělali, z tohoto důvodu jsem nepostupovala, tak jak jsem se v institutu práci s traumatem naučila. Přesto si nejsem jistá, zda bych postupovala jinak, protože právě nevyslovení toho co se stalo bylo jednou z příčiny flustrace klientky.
Petra Bečková
Terapeut energetické psychologie & EFT