Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor

Mým prvním vyřešeným případem byla moje kamarádka, která trpěla následkem traumatu z ozbrojeného přepadení pošty, kde pracuje jako vedoucí. Bylo to v době, kdy jsem měla absolvován pouze jednodenní kurz „EFT pro každého“ a na terapeutické kurzy jsem se teprve chystala. Volala jsem jí, jestli i letos budeme posledního dubna pořádat dětský čarodějnický rej v naší obci. Odpověděla, že ne, že že je na tom psychicky špatně, po tom, co před několika dny na vlastní kůži zažila ozbrojené přepadení.

Návštěva psychologa nepomohla. Váhala jsem, jestli se mám do léčení s tak omezenými znalostmi EFT pouštět, ale vzhledem k tomu, že jsem měla půlroční zkušennost úspěšné aplikace na sobě, kdy se mi opravdu změnil život od základů k lepšímu, rozhodla jsem se EFT na kamarádce vyzkoušet. 

Sešly jsme se hned druhý den a já jí s metodou EFT seznámila. Byla zoufalá a s léčením pomocí EFT ihned souhlasila. Odvyprávěla mi, jak přepadení proběhlo. Přestože se odehrálo v několika vteřinách a vše dopadlo dobře, lupič si peníze neodnesl a nikomu se nic nestalo, zanechalo to na kamarádce psychické následky. Bála se v pondělí jít do práce, bála se, že se lupič vrátí a bude to zkoušet znovu. SJS příběhu bylo na 10. Nejdříve jsme ťukaly na to, že kamarádka byla přepadena. Heslo bylo ale příliš konkrétní a SJS se nesnížilo. Pak jsme pátraly po nejdramatičtějším okamžiku.

Ukázalo se, že to byl ten okamžik, kdy kamarádka vyšla ze zadní místnosti a ocitla se tváří tvář maskovanému lupiči, který na ní mířil zbraní schovanou ve sportovní tašce. Ťukaly jsme strach z toho, že na ní lupič mířil zbraní. Po dokončení kola jsme téměř hmatatelně pocítily, jak z ní všechno spadlo. Začala se umívat, SJS se snížilo na 0. Pak jsme pro úplnost odťukaly budoucnost – strach z toho, že se lupič vrátí vrátí.Když jsem odcházela, byla veselá a prohlašovala, že se těší do práce.
 

Asi po dvou týdenech jsem kamarádku opět navštívila. Původní strach se nevrátil, ale stěžovala si, že od té doby dělá v zaměstnání často chyby při vyplňování formulářů a tím zbytečně přichází o prémie. Zeptala jsem se, z čeho je ještě nervozní a nesoustředěná. Přiznala, že z cizích lidí. Pokaždé, když vidí neznámý obličej, přemýšlí, jestli si někdo další nejde „obhlídnout terén“. Odťukaly jsme několika koly i tento strach. Nedávno jsem se jí ptala, jak v práci a co prémie. Radostně hlásila, že od té doby neudělala jedinou chybičku. 


Tak to byl můj první zážitek minutového zázraku !!!

Hanka Kliková