TERAPEUT ENERGETICKÉ PSYCHOLOGIE EFT

AKREDITACE MŠMT

BUT infoSTUD

 PRAKTIK KVANTOVÉ LÉČBY  

CERTIFIKOVANÝ VÝCVIK 

BUT infoSTUD

Vytisknout

Kůň, který měl být utracen

Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor 

 

Jednou v poledne mi zavolala kamarádka, jestli bych jí mohla pomoci, že na veterinární klinice chtějí utratit jejího koně, který se tam léčí kvůli noze (nastaly vážné komplikace po banální operaci). Prý je na tom tak špatně, že kamarádka za ním už ani nemá jezdit, jen že potřebují souhlas k uspání. Řekla jsem, že nemůžu nic slíbit, že volá trochu na poslední chvíli, ale nikdy není pozdě o něco se pokusit, na vzdávání se je času dost.

Ihned jsme vyjely.

Mile mě překvapilo, v jaké psychické pohodě koník byl (ač na nohu se vůbec nepostavil) a spadl mi kámen ze srdce, že alespoň on to evidentně zdaleka nevzdal. Oproti tomu jeho ošetřující lékař majitelku přemlouval, ať ho nechá utratit, že mu není pomoci – do hlezenního kloubu chytil zlatého stafylokoka, na kterého nic nezabíralo. Prý kdyby viděl alespoň 5% šance, že kůň přežije, ještě poslední věc by zkusil, ale on ani těch 5% neviděl. Majitelka řekla, že přesto zkusíme ještě alternativní léčbu a oni ať zkusí tu poslední možnost.

2 dny od rána do večera jsme strávily u koníka v boxe a k posměchu lékařů a studentů veteriny jsme si tam, mimo další alternativní praktiky,

„ťukali na čelo“ a „provolávaly mantry“.

Pomocí EFT jsem nejprve čistila vše, co ze strany majitelky jakkoli souviselo s jejím koníkem. Začaly jsme od nejaktuálnějšího pocitu. 

„I přesto, že jsem z celé této situace s Orlandem už zoufalá, mám se ráda a přijímám se.“ Jenže kamarádka zjistila, že se nemá ráda, ani nepřijímá, takže jsme nejprve pročistily toto – nejen že stačily 3 kola, ale navíc se dostavilo uvolnění a euforie. Pak už to šlo jako po másle, detektivní prací se odkrývalo jedno za druhým a postupně jsme dostaly na SJS 0 až 1 všechny problémy, které se nám v tu chvíli ukázaly.

Poté jsme začaly na kamarádce vyťukávat Orlandovy problémy. Z mnohého uvedu např. 

„I přesto, že je Orlandův hlezenní kloub levé zadní nohy napaden zlatým stafylokokem, mám ho ráda a přijímám ho.“,

„I přesto, že má Orlando oteklý hlezenní kloub levé nohy, mám ho ráda a je to moje zlatíčko.“,

„I přesto, že levá noha Orlanda bolí tolik, že na ni nenašlapuje, mám ho ráda a je to hodný kůň.“,

„I přesto, že v Orlandově hlezenním kloubu levé nohy je možná ještě zánět, mám ho ráda a přijímám ho“,

„I přesto, že na zlatého stafylokoka v Orlandově hlezenním kloubu levé nohy nezabírají žádná antibiotika, mám ho ráda a je to moc prima koník.“, atd. Kvůli nadměrnému zatěžování zdravé zadní nohy začalo hrozit schvácení kopyta (to by pro Orlanda v jeho stavu znamenalo opravdu konec), ťukaly jsme proto nejen na problém v levé noze, ale i např.

„I přesto, že Orlando přetěžuje pravou zadní nohu, mám ho ráda a je to moc fajn koník.“,

„I přesto, že Orlandovo stání pouze na pravé noze ohrožuje její kopyto, mám ho ráda a přijímám ho.“,

„I přesto, že Orlandovu kopytu pravé zadní nohy hrozí schvácení, mám ho ráda a hluboce si ho cením.“ Nebrala jsem v úvahu pouze Orlandův fyzický stav, ale ťukaly jsme i na jeho možné nefyzické problémy jako např.

„I přesto, že se Orlandovi nelíbí stát zavřený v boxe...“,

I přesto, že se tu Orlando nudí...“,

„I přesto, že má Orlando z toho, co se s ním děje asi strach...“,

„I přesto, že se Orlando bojí stoupnout na svoji levou zadní nohu...“,

„I přesto, že Orlandovi něco brání stoupnout si na svoji levou zadní nohu…“ atd.

Všechny Orlandovy problémy, co mi přišly na mysl, jsme vyťukaly až na nulu, ale cítila jsem, že nám ještě chybí nějaké kousky do skládačky a poprosila jsem kamarádku, aby se na chvíli vcítila do svého koníka nebo alespoň spontánně hrála, že je on. Ťukání na Orlanda v zastoupení jsem od začátku měla v plánu, ale nebyla jsem si jistá, jak k tomu alternativních přístupů neznalá kamarádka bude přistupovat, proto jsem to nechala až na závěr. Nejprve jsme udělaly 3 kola na „jsem Orlando“. 

Moje první otázka byla, „co tě Orlando nejvíc trápí?“, a překvapivě na prvním místě nebyla jeho noha, ale to, že mu jeho panička nevěří, že se z toho dostane!!!

„I přesto, že jsem smutný, že mi panička nevěří, že se vyléčím, jsem hodný koník a panička mě má ráda.“

– po různých obměnách jsme se dostali z 6 na 3, tam se to zaseklo. Zeptala jsem se tedy, kde ten smutek cítí a jak vypadá. Nalezenou hustou šedivou mlhu v hrudníku jsme „přeťukali“ na bílý zbytek řídké mlhy, a smutek klesl na 2.

Tento zbytek se však z hrudníku nechtěl hnout, tak jsem se zeptala, jestli má nějaký dobrý důvod, aby tam zůstával a on že ano, že má pro kamarádku vzkaz, aby Orlandovi věřila. Ač zůstávala SJS na 2, bylo téměř jisté, že se tento problém pročistí na 0, když následně vyťukáme paničky přístup, tak jsme šli dál. Druhým problémem, co Orlanda trápil ještě stále nebyla jeho bolavá noha, ale to, že nechápe, proč musí být zavřený v boxe, když on by přitom raději byl mezi kamarády na pastvině. 

Vyťukávali jsme vše spojené s nutností být zavřený a ještě k tomu na cizím místě, např.

„I přesto, že nevím, proč tu musím trčet, jsem prima koník a panička mě má ráda.“,

„I přesto, že jsem nespokojený, protože bych se chtěl pást, ale nemůžu ven...“,

„I přesto, že nejsem v pohodě, chtěl bych být se svými kamarády...“, 

ale z 5 se nám nedařilo klesnout níže než na 4. Najednou mě napadlo, že by v tom mohlo hrát roli něco z jeho minulosti a tak jsem Orlanda poprosila, ať řekne nějaké číslo – ne SJS, ale první, které ho napadne od 0 do 4 (vymezení dle jeho věku), řekl 2. Postupně jsme zjistili, že mu toto „vězení“ připomíná jeho bývalého majitele a bývalou stáj, kde byl nešťastný a kde byl také stále zavřený uvnitř v boxe a jak to tam smrdělo. Svoji majitelku bere jako zachránkyni od bývalého majitele a je klidnější, když je na klinice s ním, ale stejně by chtěl co nejrychleji domů, ven na pastvinu ke svým kamarádům. 

Když jsme toto vše vyťukali, hodnota SJS klesla na 0. 

Nyní jsme konečně mohli začít řešit Orlandovu nohu, např.

„I přesto, že hlezenní kloub mé levé nohy je ve stavu napadení zlatým stafylokokem, jsem prima koník a panička mě má ráda.“ a také jako metodu volby „..., rozhoduji se mít i tento kloub zcela zdravý.“ Bolest nebyl Orlando schopen nijak upřesnit, ale dokázal jí přiřadit alespoň barvu, takže jsme mohli ťukat 

„I přesto, že mám ve své levé zadní noze tuhle červenou bolest...“. Vyťukávali jsme i vše okolo toho, proč nestojí na levé noze, stejně tak jeho přetěžovanou pravou nohu, např.

„I přesto, že mému kopytu pravé zadní nohy hrozí schvácení, rozhoduji se mít stále toto kopyto silné a úplně zdravé.“ 

Na závěr jsme udělali 3 kola na navrácení se kamarádky ze zastoupení Orlanda zpět k sobě.

Bylo důležité splnit vzkaz, který kamarádka dostala, že Orlandovi nevěří, tudíž jsem se ještě vrátila k ťukání na kamarádce. Tento zdánlivě jednoduchý problém měl nakonec mnoho rozličných aspektů, které jsme postupně odstraňovaly. Celé ťukání jsme končily větami jako

„I přesto, že doktoři nedávají Orlandovi žádnou šanci na přežití, volím si věřit, že bude zdravý jak rybička.“,

„I přesto, že doktoři už Orlanda odepsali, rozhoduji se mu věřit, že to zvládne.“

„I přesto, že doktoři říkají, že se jeho stav zhoršuje, věřím v jeho uzdravení.“,

„I přesto, že už měl být utracen, rozhoduji se v něm vidět zdravého koně.“ Ostatní už bylo na Orlandovi.

Netroufám si říct, co do jaké míry jak pomohlo, ale 3 dny po naší dvoudenní intenzivní EFT seanci Orlandův ošetřující doktor oznámil, že kůň je k jeho ohromnému úžasu absolutně mimo nebezpečí života, se stafylokokem se neuvěřitelně vypořádal, zázrakem přežil. Nyní je koník doma v rekonvalescenci.

Jméno koně bylo změněno.