Bolest zad v bedrech
Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor
L.H. bolí už tři týdny záda v bedrech. Bolest ji vystřeluje po zadní straně levého stehna a do levého třísla. Při chůzi kulhá. Chodí na rehabilitační cvičení a elektroléčbu.
Necítí moc podstatné zlepšení, ale vysvětluje si to tím, že je líná a doma necvičí. Tyto potíže už má poněkolikáté během posledních osmi let. Bojí se operace, která jí údajně hrozí.
Protože je u mě zvyklá na jinou terapii, kouká na EFT s nedůvěrou, ale nakonec souhlasí.
Nejdřív se snažím „vyťukat“ všechny aspekty bolesti - záda, tříslo, stehno, polohy. SJM rychle klesá ze 7 na O. Nechce tomu uvěřit, a říká, že to asi bude nějaká sugesce.
Ťukáme „i přesto, že nevěřím, že bych se mohla tak snadno zbavit své bolesti….“
Ptám se jí, jestli si vzpomene ještě na nějakou další situaci nebo polohu, při které se jí bolest ozve. Ano, nemůže chodit na záchod. Vždycky, když jí „spadne zadek níž než nohy“, bolí to tak strašně, že jen s velkým přemáháním vykoná potřebu. ….A už je na wc a hlásí SJM 10 :o)
Ťukáme bolest v této poloze a taky vztek, že ji tělo takto „zrazuje“.
Po vyťukání běží opět na wc zkontrolovat (miluju na Eft tyhle „ulítlý“ situace) a volá, že to snad není možný, SJM je na 0 (to taky miluju – kdo dělá jako já homeopatii, ví, jak chybí, že není okamžitá odezva….). Vrací se zvesela, zvědavá a svolná ke všemu.
Pokračujeme - povídáme si. Její potíže trvají už tolik let…kromě těla, zradil ji někdy někdo? Manžel… a taky syn…..záda ji začala bolet během rozvodu…..má strach ze samoty… vypráví svůj příběh….. Manžel od ní odešel, rozvod se táhl čtyři roky, popisuje všechna „příkoří“. Když se hodně rozruší, příběh zastavuji, určíme SJM a ťukáme. Syn se krátce po rozvodu rodičů odstěhoval k přítelkyni. To ji bolí nejvíc. Dva roky ho prakticky nevídá. Nepozval ji nikdy na návštěvu a ani domů nechodí. Cítí to jako velkou zradu a nevděk.
I přesto, že mám strach, že zůstanu na stará kolena opuštěná…..
(kdy pozná, že už má stará kolena? – už teď je má – takže už teď se citíte opuštěná? )
....že se cítím velmi opuštěná
....že mám strach, že zůstanu bez pomoci
....že mám strach, že mi nikdo nevytočí klíště ze zad, kam si nedosáhnu
....že mi P. (manžel) řekl, že jsem blbá, tlustá a ošklivá
....že mám vztek, když mi P. řekl, že neumím vařit
....že mám vztek, když mi P. řekl, že jsem neschopná matka
....že je mi hrozně líto, že za mnou vůbec J. (syn) nechodí
....že mě strašně mrzí, že nepopřál babičce k narozeninám
....že mám vztek na mámu, když na J. nadává
....že mám vztek na sebe, že jsem J. špatně vychovala…………….
Ptám se jí, jestli ji ještě někdo někdy kromě manžela a syna zradil a opustil. Po chvilce přemýšlení říká zdráhavě, že její otec. Ale, to jí nijak nevadí. Že matku „zbouchl“ a žil dál u svý rodiny. Nikdy ho nepoznala. Její máma jí vždycky říkala, že chlapi jsou mrchy, že dokážou ženskou jen využít a pak zdrhnou. Ženská musí být chytrá, chytřejší než oni. Jinak bude nešťastná. Máme co ťukat, pacientka jásá, že to je „ono“ - proto to ona má takhle nastavený ! a sama navrhuje věty.
Končíme větou „I přesto, že moc nevěřím, že je možné žít bez bolesti, rozhoduji se s lehkostí a důvěrou přistupovat ke všem svým vztahům.“
Po týdnu mi volá. Bolesti se zatím neozvaly. Dál dochází na rehabilitaci, elektroléčbu a začala chodit plavat. Zavolala svému synovi, že by ho ráda viděla a pozvala ho i s přítelkyní k sobě na oběd. Zavolala své matce, pozvala ji taky a důrazně ji požádala, jestli padne jediné slovo výčitek, že ji přestane na společné obědy (které se rozhodla jednou za čtrnáct dní zavést) se synem zvát.
Po dalším týdnu zavolala, že ji záda stále ještě nebolí, ale že se rozhodla zhubnout a objednala se na další sezení EFT.
A to je další, co miluju na EFT:o) Jak lidem mění přístup k životu, jak najdou odvahu ke změně a začínají žít s čistším štítem….. protože dokud žijem není nikdy na nic pozdě :o)
Sindy, díky:o) za tvoji otevřenost a neformálnost s jakou vedeš svoje kurzy, za velkorysost, s jakou se dělíš o všechno, co znáš a za radost, kterou kolem sebe šíříš.
MUDr. Eva Manová
