Bolest v kolenou – problémy v práci, hořkost a zklamání

Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor 

 

Přišel ke mně pán, 64 let starý, s holým faktem, že ho již 6 let intenzivně každý den bolí kolena.

TERAPEUT: „Vzpomenete si na nějakou událost, situaci, kdy Vás kolena začala bolet?“
KLIENT: „Ó ano, vlastně před 30 lety jsem měl úraz. Svépomocí jsem opravoval starý rodinný dům, vezl jsem kolečko betonu a abych ho mohl převézt přes práh, měl jsem tam položená prkna. Načež jsem zakopl o jedno z prken a upadl jsem na kolena na tvrdou rohožku. Asi jsem řekl doprčic nebo něco podobného, zvedl se, zapohyboval nějak s čéškou a koleno se uvolnilo. Zvedl jsem tedy kolečko, jel dál a pokračoval v práci.“

TERAPEUT: „Jak jste si tehdy připadal? Jak jste se vnímal, co jste cítil?“
KLIENT: „Byl jsem na sebe hrdý. Každý muž přece chce pro svoji ženu a rodinu připravit bydlení. Práce doma i profese mě bavila, takže celkově jsem se cítil spokojený a v pohodě.“

TERAPEUT: „Na začátku jste se zmínil, že Vás ta kolena bolí intenzivně již 6 let… To Vás během těch let po úrazu vůbec nebolela? A co se vůbec stalo před šesti lety?“
KLIENT: „ No vidíte, poté se bolest objevila jenom někdy a zase zmizela, nevěnoval jsem tomu pozornost. Nic mimořádného, téměř žádné potíže. Ale v 58 letech jsem to začal vnímat jako bolest.“

TERAPEUT: „Kdybyste měl o tom vytvořit krátký film, jak by se jmenoval?“
KLIENT: „To si vůbec netroufám říct.“ Nevědomky si položil ruce na kolena a sklonil hlavu. Jakoby se celý přihrbil.

TERAPEUT: „A kdybyste si troufl?“
KLIENT: Klient se na mě překvapeně podíval, poté si mnul čelo a řekl „Možná, že by to bylo o tom, Jak jsem se připravoval na odchod do důchodu…“ Najednou byl značně rozpačitý a díval se jakoby do prázdna.

TERAPEUT: „Připadal jste si tehdy hrdý, co jste pociťoval?“
KLIENT: Najednou se klient rozpovídal. „Hrdý jsem si moc nepřipadal, spíše jsem si byl vědom, že další kariéru neudělám, že vůbec budu rád, když v podniku setrvám. Uvažoval jsem i o předčasném odchodu do důchodu. Před lety jsem tam navrhl a vybudoval STK, kde jsem byl celá léta vedoucí. Poté se před pár lety z podniku stala akciová společnost a nejvíc mi vadilo, že noví majitelé se nechovali jako správní akcionáři. Nešlo jim o to, aby hájili zájmy podniku, ale aby z toho měli co nejvíc peněz. Nejednali lidsky. A já měl celý život hodně podřízených a vím, jak je lidský přístup důležitý. Stále jsem byl vedoucí a měl za svoje lidi zodpovědnost a zároveň jsem se denně dostával do rozporů s novým vedením podniku.“

TERAPEUT: „Když si na to vzpomenete, co cítíte?“
KLIENT: „Cítím hořkost a zklamání z toho, jak to všechno dopadlo.“ Klient poklepává nevědomky koleny.

TERAPEUT: „Myslíte si, že Váš život je naplněný?“
KLIENT: Začne poklepávat levou nohou. „Myslím, že ještě není. Mám co dělat. I když si říkám, jestli je dobré se rozhánět a odejít s nedokončenou prací nebo už nic nezačínat.“

TERAPEUT: „Jak konkrétně to myslíte? Připadáte si potřebný? V čem se realizujete?“
KLIENT: „No potřebný si připadám. Jo, znáte to. Takové to - s tímhle dojeď, tohle přivez, tohle podrž…“ Začne poklepávat oběma koleny. Poté se opět zamyslí a pokračuje. „Chtěl bych dokončit opravu staré venkovské usedlosti, také tam mám malou farmu – ovce, kozy atd. a to vykonávám rád. Pohyb mi velmi pomáhá.“ Poprvé se usmívá.

TERAPEUT: „ Máte na něco vztek, na nějakou konkrétní osobu či situaci?“
KLIENT: „Ani ne…“

TERAPEUT: „Cítíte lítost?“
KLIENT: „Snad ani taky ne…“

TERAPEUT: „To jste šťastný člověk. Vůbec nic Vás neštve, nevadí… Nikdy se nerozčílíte?“
KLIENT: „No, štve mě trochu politika…“ A opět se usmívá.

TERAPEUT: „Jaká je Vaše povaha?“
KLIENT: „Já si myslím, že je mírná, ale když se potřebuji uvolnit, vynadávám to ze sebe. Ale když se zlobím, do rána na to zapomenu. Nevyčítám to ostatním.“

TERAPEUT: „Na co jste se tehdy před 30 lety konkrétně zlobil?“
KLIENT: „To vůbec nevím, to je přece dávno!“ A mávl při tom rukou a plácl se do kolen.

TERAPEUT: „Ale přesto, kdybyste to náhodou věděl, co by to tak bylo?“
KLIENT: Najednou doslova vyhrkl a rukama svíral obě svá kolena. „Zlobil jsem se sám na sebe, že jsem si tu cestu špatně připravil! Byla to moje vina!“

TERAPEUT: „A na co konkrétně jste se zlobil v těch 58 letech, když Vaše potíže začaly?“
KLIENT: „Na to, jak se mi to stalo – na ten úraz , jsem si vůbec nevzpomněl, nezabýval jsem se tím. Prostě jsem zjistil, že moje názory se rozcházely s názory mých nadřízených a já je o své pravdě nemohl přesvědčit.“ Poklepává levým kolenem.

TERAPEUT: „Co jste cítil? Nebojte se to vyjádřit?“
KLIENT: „Cítil jsem smutek a tlak a faleš ze strany vedení.“

TERAPEUT: „Jaký ten smutek byl?“
KLIENT: „Takovej ňákej zvláštní smutek jsem cítil.“

TERAPEUT: „Kde jste ten smutek cítil?“
KLIENT: „Nedovedu to popsat…“

TERAPEUT: „A kdybyste to dovedl?“
KLIENT: Zamýšlí se a najednou vyhrkne. „Ále. Po přecházení po prohlížecí hale na STK . A když jsem šel na oběd do hlavní budovy, kde je vedení. Začal jsem mít problém sejít do montážní jámy. A také když jsem lezl na ředitelství do 1. poschodí. To jsem očekával samé výtky!“

 

 

Začala jsem tedy s klientem odťukávat konkrétní aspekty problémů.

I přestože cítím hořkost a zklamání z toho, jak to všechno dopadlo, mám se rád a přijímám se.
I přestože jsem se zlobil sám na sebe, že jsem si tu cestu špatně připravil, mám se rád a přijímám se.
I přestože to byla moje vina, mám se rád a přijímám se. U všech tří jsem ťukala kompletně celý proces včetně gamutu. SJS prudce klesla u všech tří aspektů. Když jsem se zeptala jak ho nyní bolí kolena, zapřemýšlel a najednou překvapeně říkal, že pravé ho vůbec nebolí. Už jenom v levém, že ho palčivě tlačí.
I přestože mě palčivě tlačí v levém koleni, mám se rád a přijímám se.
I přestože cítím tlak a faleš ze strany vedení, mám se rád a přijímám se.

 

SJS klesla cca na 5, ale stále ho palčivě tlačilo levé koleno.

 

I přestože cítím smutek po přecházení po prohlížecí hale na STK, mám se rád a přijímám se.
I přestože cítím tlak, když jdu na oběd do hlavní budovy, mám se rád a přijímám se.
SJS byla opět z 10 cca na 5, ale bolest se přestěhovala do levého nártu.
I přestože mám problém sejít do montážní jámy, mám se rád a přijímám se.
SJS klesla na 3 a v levém nártu se objevilo mravenčení.
I přestože cítím v levém nártu mravenčení, mám se rád a přijímám se.
I přestože, když jdu do 1. poschodí na ředitelství a očekávám jen samé výtky, mám se rád a přijímám se. V tu chvíli SJS byla na plné 10 a v nártu ho začalo palčivě pálit. 

Odťukávali jsme opět několik kol, ale SJS klesla tak cca na 7. V tu chvíli jsem změnila afirmaci na

I přestože když jdu do 1. poschodí na ředitelství a očekávám jen samé výtky, dovoluji si být na sebe hrdý. Odťukali jsme několik kol a SJS klesla na cca 2. V levém nártu se palčivé pálení opět změnilo na mravenčení.
I přestože v levém nártu cítím mravenčení, jsem na sebe hrdý a mám se rád. Ťukala jsem na body zápěstí a hlavu. Mravenčení zmizelo. 

 

Při kontrole za 14 dní mi klient oznámil, že hned druhý den vyrazil na turistický výlet a na bolest v kolenou si ani nevzpomněl.

 

I v ostatních činnostech se bolest neobjevila. Až když jel asi po týdnu na kole na pole, cítil bodání v levém koleni. SJS byla na 10.
Odťukali jsme

I přestože při jízdě na kole cítím bodání v levém koleni, mám se rád a přijímám se.

I přestože při jízdě na kole cítím bodání v levém koleni, jsem na sebe hrdý a přijímám se.
I přestože při jízdě na kole cítím bodání v levém koleni, dovoluji se cítit skvěle a v pohodě.

SJS klesla na 0.

Po letech intenzivního denního trápení klientovi doslova začal nový život. Užívá si jej plnými doušky, je plný plánů a optimismu a na bolest v kolenou si ani nevzpomene. 

Já mohu jen dodat, že z toho mám upřímnou radost!

 

Mgr. Jana Kellarová
Čáslav