Poúrazová bolest

Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor

 

Pro svoji závěrečnou práci jsem se rozhodla zvolit popis terapie s klientem, kamarádem, který měl před pěti lety vážnou nehodu na motorce, od té doby má doslova sešroubované nohy a trpí stálými poúrazovými bolestmi. Zahájila jsem terapii v souvislosti s časovou přímkou. Nejprve jsme vyťukali konkrétní fyzické bolesti – přítomnost.

„I přesto, že mám tupou bolest z levé strany a v přední části levého kotníku, mám se rád a přijímám se.“
Kontrola (SJS 7, 2, 0).

„I přesto, že mám ve stoji a při chůzi tlak v levé noze mezi kostí a achilovkou vlevo, mám se rád a přijímám se.“
Kontrola ve stoji a při chůzi (SJS 5, 1). Použila jsem zbývající proces a následně oční korekci, přesto SJS zůstávala na 1.

„I přesto, že mám brnění v prstech a tlak okolo kotníku levé nohy, mám se rád a přijímám se.“ Kontrola (SJS 4, 0).

Dále jsme pokračovali minulostí - rozhovorem o dnu, kdy se nehoda stala (použití techniky filmu). Vhledem k tomu, že se tam objevilo mnoho aspektů, které jsme následně vyťukávali, dovoluji si pro autentičnost celého případu některá klientova sdělení citovat v přímé řeči.

„Jsem s kamarády na motorkách, úplně si to neužívám (přítelkyně si přála, abych s ní šel do kina, ale mně se nechtělo; na motorky se mi taky vlastně moc nechtělo), ale čistím si hlavu. Stavíme se na benzínce, potom nás čeká poslední jízda, poslední okruh. Jedu v tu chvíli nesmyslně rychle. Je to pomalé místo, sjíždíme do města, ale jedu tu zatáčku rychleji, než bych měl. Musím s tím něco udělat. Místo toho, abych se snažil jen přibrzdit, brzdím víc, než bych měl.

Upadl jsem, cítím v sobě prohru. To se mi nikdy nestalo, nikdy jsem neupadl. Ostatní se mi budou smát, on už si taky ustlal. Letím po silnici, sám sebe jsem zklamal, řítím se proti autu, to je v pytli. Ale tady to nekončí, to zvládnu. Zpevním se, čekám na náraz. To auto mě odhodilo, ležím v příkopě, nemůžu se ani pohnout. Co se mi mohlo stát? Říkám si, že se mi nic tak složitého nestalo. Bude to dobrý. Trochu se vydechnu, možná že bude nějaká zlomenina. Párkrát se nadechnu a bude to určitě dobrý.

Je tam víc lidí, doktorka, která zrovna jela kolem, říká „moc s ním nehýbejte, může mít něco s páteří“. Za chvíli je tam záchranka, snažím se sám se sebou udržet dobrou náladu, dělám vtípky, mám strach, aby to nebyla páteř. Mám strach, aby to nebylo vnitřní zranění. Tenhle strach mám v sobě pořád (až do nemocnice).

Přijedeme do nemocnice, dali mi injekci na oblbnutí, vidím vážné výrazy lidí okolo sebe. Jedu na ultrazvuk, rentgen, ……. Mám zlomená žebra. Jsem rozhozený z nohou, říkají, že je to hodně špatný.

Provrtávají mi paty, natahují mi nohy na skřipce. Nejsem si jistý, jestli dělají co mají, je to taková stará nemocnice, ale důvěru mám.
Obvolal jsem rodinu, známé, snažím se působit statečně. Nefňukám, nebrečím, až když jsem sám. To jsem si zavařil!

Chci slyšet pravdu od doktora – je to špatný, mám nohy hodně rozlámaný, ale zůstanou mi. Říká, že dojdu tak od baráku k autu, víc toho nenachodím.

Říkám si, že to zvládnu. Následuje pláč klienta a při tom ťukání.

Zvládl jsem spoustu věcí, tohle zvládnu taky. Budu chodit. Následuje pláč klienta a při tom ťukání.

„I přesto, že jsem v sobě cítil prohru, když jsem upadl na motorce, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že jsem měl strach, že se mi ostatní budou smát, že už jsem si taky ustlal, mám se rád
a přijímám se.“
„I přesto, že jsem sám sebe zklamal, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že jsem měl strach, když jsem ležel v příkopě a nemohl se pohnout, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že jsem měl strach, že mám poškozenou páteř, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že jsem měl strach, že mám vnitřní zranění, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že jsem měl strach, že nebudu chodit, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že jsem měl strach, že dojdu tak od baráku k autu, že toho víc nenachodím, mám se rád
a přijímám se.“

Po každém aspektu následovala kontrola (SJS se původně pohybovala mezi 7 – 5, následně byla na 0).
Pokračovali jsme v tom, jaké měl klient pocity, když se mu nehoda stala.

„Měl jsem pocit, že je to trest zhůry, mělo mě něco skřípnout, zastavit mě to.“
„Utíkal jsem ze vztahu, měl jsem být potrestaný za to, co jsem přítelkyni dělal.“

Ačkoli daný problém nemusí s nehodou přímo souviset, emoce klienta byly tak silné, že jsme pokračovali ťukáním tohoto nového aspektu.

„I přesto, že mám pocit, že ta nehoda byla trest zhůry, že mě mělo něco zastavit, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že jsem utíkal ze vztahu, měl jsem být potrestaný za to, co jsem přítelkyni dělal, mám se rád
a přijímám se“ (poznámka: namísto „přítelkyni“ jsme ťukali jméno přítelkyně). Kontrola (SJS 8, 4, 0).
Klient měl tendenci k nominalizaci. Po použití principů NLP – kladení otázek, jsme otevřeli další aspekty:
„I přesto, že mám strach, že když si partnerku pustím k sobě, tak mě zklame, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že mám strach rozvíjet vztah, abych nezklamal, mám se rád a přijímám se.“
„Jsem zklamaný z toho, že jsem nebyl perfektní. Nechoval jsem se tak, abych ten vztah udržel“.
„I přesto, že jsem zklamaný z toho, že jsem nebyl perfektní, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že jsem zklamaný z toho, že jsem se nechoval tak, abych ten vztah udržel, mám se rád
a přijímám se.“

Zůstává nejsilnější pocit „nebudu perfektní“. Následuje rozbor toho, co pro klienta znamená být ve vztahu perfektní. „Nebudu dělat stejné chyby“. Následuje koučink (jak poznáš, že chyby opakuješ, změna způsobu komunikace s partnerem, zpětná vazba, možnosti řešení do budoucna ……).
„Ještě mi vadí, že to nemůžu ve vztahu ovlivnit sám. Že i když budu perfektní, tak se přesto může partnerka rozhodnout, že ode mě odejde.“

 

Následuje opět koučink a dále ťukání:

„I přesto, že mám strach, že i když budu perfektní, tak se může partnerka rozhodnout ode mě odejít, mám se rád a přijímám se.“
První terapii jsem ukončila s ohledem na její časovou náročnost a únavu klienta.

Při druhé terapii proběhla kontrola fyzických bolestí (po výrazném zlepšení po první terapii se bolest opět částečně vrátila, ovšem už ne ve stejné intenzitě). Pokračovali jsme tím, že jsme nejprve odťukali konkrétní přetrvávající fyzické problémy (viz. první terapie). K bolesti na stejných místech se přidala bolest pravého kolene.

„I přesto, že mám tupou bolest a tlak v pravém koleni, když natáhnu nohu, mám se rád a přijímám se.“
Kontrola (SJS 5, 3, 0).

Dále jsme prošli záznam o nehodě a kontrovali vývoj emocí. Zůstával tam „strach, že nebudu chodit“. Následuje ťukání:
„I přesto, že jsem měl strach, že nebudu chodit, mám se rád a přijímám se.“ (SJS 6, 0).

Následně jsem klienta požádala, aby navázal na poslední informace z popisu nehody. Pokračoval slovy:
„Z té staré nemocnice mě převezli do nemocnice v Praze. Hned večer mě operovali. Operatér v Praze mi řekl, že to nevypadá dobře, ale byl mnohem větší optimista než ten v té první nemocnici. Přesto mi řekl, ať počítám s tím, že se to neobejde bez následků. Prý to tam neudělali dobře, použili zastaralý postup. Měl jsem strach, že ze mě bude mrzák.

Strach, že i když se budu snažit, třeba to nedokážu ovlivnit. Nebudu jezdit na motorce, autem, nebudu chodit. Přítelkyně bude mít vedle sebe chcípáka. Dělá mi dobře, když se mnou někam přišla a okolí jí říkalo, že má pěkného chlapa.

Cítil jsem bezmoc, nejistotu, že i když se budu snažit, nedokážu ovlivnit, jestli budu chodit. Měl jsem strach, že si dělám plané naděje.

Po propuštění z nemocnice následoval vozík, potom berle, rehabilitace v Kladrubech. V Kladrubech jsem viděl, že na tom nejsem tak špatně. Byli tam mladý lidi, kteří měli ještě závažnější postižení, než já. To mě posilovalo. Intenzita mého strachu se snižovala od doby, kdy jsem začal chodit o berlích. Potom v Kladrubech už jsem to zkoušel bez nich (i když doktor mi to nepovolil). Po návratu z Kladrub jsem začal chodit bez berlí, začal jsem zase pomalu s fitkem, bylo tam omezení, ale už jsem viděl, že je to lepší.“  

„I přesto, že jsem měl strach, že ze mě bude mrzák, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že jsem měl strach, že už nebudu jezdit autem, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že jsem měl strach, že už nebudu jezdit na motorce, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že jsem cítil bezmoc, že i když se budu snažit, nedokážu ovlivnit, jestli budu chodit, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že jsem měl strach, že přítelkyně bude mít vedle sebe chcípáka, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že jsem měl strach, že si dělám plané naděje, že budu chodit, mám se rád a přijímám se.“

Po každém aspektu probíhala kontrola (SJS s výsledkem 0).

Dále jsme pokračovali v nedokončené časové přímce – aspekt budoucnosti.
Klient zmínil: „Nevím, jak dlouho to vydrží v tomhle stadiu. Doktoři mi říkali, že mám vlastně smůlu, že jsem takhle mladý (35 let), že kdyby mi bylo třeba 50, 60, tak už s tím v pohodě dožiji. Ona jde medicína dopředu, ale čas bohužel hraje proti mně, protože používáním se do dostane do takového stavu, kdy už není možné něco napravit, není to v začátku poškození.

Mám strach z toho, že mě čeká náhrada pravého kolene a strach z amputace levého chodidla. Ale pokud bych nemohl chodit, došlápnout na tu nohu a měl bych skákat jen o berlích, tak jsem rozhodnutý, že bych do té amputace šel. Naučil bych se chodit s protézou.“

„I přesto, že mám strach z toho, že mě čeká náhrada pravého kolene, mám se rád a přijímám se.“
„I přesto, že mám strach z amputace levého chodidla, mám se rád a přijímám se.“
Po každém aspektu probíhala kontrola (SJS s výsledkem 0).

Klient v závěru terapie zmínil, že má největší bolesti v levém kotníku, když se má ráno na nohy postavit
a jít.
„I přesto, že mám intenzivní ostrou bolest v levém kotníku, když se ráno postavím na nohy a jdu, mám se rád a přijímám se.“
Druhý den po terapii mi klient zavolal, že ranní bolest SJS 6 je na 1.

Můžu potvrdit, že skutečně platí rčení, které nám Sindy říkala v souvislosti s technikou osobního klidu, že „když se kácí les, padají třísky“. Nejen že bolesti mého klienta se po letech snížily (ačkoliv problém ještě není dořešený, v současné době se SJS pohybuje na 1 - 3 a čekají nás další terapie), zároveň si vyřešil i partnerské vztahy.

Rozhodli se s přítelkyní, že se k sobě po rozchodu vrátí a svůj již letitý vztah posunou do další dimenze, svatby. A nejen to, došlo k posunu možná mnohem zásadnějšímu, klient došel k pozitivním změnám v postoji především k sobě samému.

Kéž by v realitě všedních dní i tento příběh skončil pohádkově ………….. konec dobrý, všechno dobré.

 
Stanislava Vávrová
Terapeut energetické psychologie & EFT