Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor

Druhý den, první části výcviku - kurzu jsem si zaskočil k taťkovi na oběd a během něho se mi zmínil, že ho bolí rameno a že ho nemůže ani zvednout, natož něco zvedat.

Rozpovídal se, přidalo se i zápěstí. Kouknul jsem na hodiny, zbývalo tak patnáct minut. Stačilo se zeptat, jestli s tím chce pomoc, ať taky ví, čím se zabývám a říct mu, že je vše v pohodě, že stačí jen opakovat, co mu budu povídat.

- i přesto, že mně při zvedání pravé ruky v kloubu ramene tupě píchá, mám se rád…..

- i přesto, že mně při zvedání … ještě trochu píchá. …..

- i přesto, že mně při zavírání dlaně levé ruky řezavě bolí v zápěstí, mám ….

- I přesto, že mně pří zavírání …. už míň řezavě bolí. …..

Kvalita – hodnocení bolesti se během spolupráce nezměnila, jen intenzita, tak stačilo jen opakovat a ťukat a ťukat!

A tím jsem se se svým milým tátou dostal ze sedmičky na dvojku u obou případů. Jak ramene, tak zápěstí. Bylo tu jen malé a milé pobavení, místo la-la-la mi taťka přezpíval skoro celé „Kolíne, Kolíne“! A šup k Sindy na výuku.

   
V neděli večer mi přišla smska, že měl jít můj první pacient v pondělí k doktorovi na obstřiky a že to odvolává. V týdnu jsem mu volal, zrovínka, když byl na vypomoci skládat dřevo.   

Dva týdny nato jsme, k taťkově spokojenosti, bolest „stáhly“ na nulu.  

 

Jaroslav Váňa 
Praktikant energetické psychologie EFT