Za úpravu a gramatiku odpovídá autor příspěvku. 

Slečna Petra 22 let, osm let jezdí na koni, před rokem utrpěla vážný úraz, kdy ji kůń kopl. Léčí se stále. Znova začala jezdit a trénovat, ale bojí se, bojí se na překážkách skákat, že jí kůń neposlechne.

Sama si předvídá neúspěch ve výkonu při závodech, sebepodceňuje se. Moc se snaží, tlačí na pilu a tím se „kontraproduktivně“ programuje na neúspěch.

 

Požádala jsem ji ať si představí tři nejhorší situace.

I přesto, že valach Nero mě nebude poslouchat, mám se ráda a přijímám se

            , - mám obavy, že si bude dělat co chce

            , - bojím se, že mě neposlechne

            , - že ze mne cítí, že se bojím

            , - vycítí můj strach

Po odťukání problému strach, že ji neposlechne nemá.

 

I přesto, že kobyla Belá se zastaví před překážkou, mám se ráda a plně se přijímám….

            , - vycítí, že tuhle překážku nemám ráda

            , - že ji nemám pevně v rukou

            , - pozná, že si může dělat co chce

            , - shodí mě

Opět jsme problém odťukaly do nuly, z Belé strach není.

 

I přes to, že mám z téhle překážky strach, že to nedám, mám se ráda a přijímám se…

            , - bojím se nových překážek

            , - nesnáším tuto překážku

            , - nevím jak zareaguje kůń, když vycítí že se bojím

            , - ostatní umí jezdit líp než já…

            , - každý jezdí líp než já a to se tak snažím

            , - ztrapním se před vedoucím

            , - budou si o mě myslet, že jsem úplně neschopná

Kombinovaly jsme vizuální představu těchto překážek se sledováním tělesných pocitů a ťukaly jsme

I přesto, - se začnu potit, mám se ráda …..

             , - stáhne se mi na hrudi

             , - vidím že to nedám a tuhnu

             , - cítím se neschopná

Když jsme odťukaly všechny tyto potíže, ulevilo se jí. Těšila se, že mi po zítřejším tréninku dá vědět, jak to dopadlo. Z jejího emailu vybírám:

 

Slíbila jsem, že se Vám ozvu, jak probíhal trénink. A musím říct : něco na tom bude... Ačkoli jsme nakonec skákali trošku jiné překážky, než jsem čekala. Byly to svým způsobem taky skoky nové a které "nemám ráda" a žádné tuhnutí nebo nervozita se neobjevila. Sama jsem byla překvapená. Byla jsem zvědavá, jestli to příjde, ta pomyslná hranice, přes kterou už to nejde. A ono nic. Rozhodně se něco změnilo. Tak se budu snažit poctivě pokračovat a snad to tak bude fungovat i dál. Ježdění jsem si po delší době opravdu užila.

Iva Blažíčková

 

Terapeut energetické psychologie & EFT